DM 1 – Eillen
Noc s nepřítelem Byla mrazivá noc a on se musel rozhodnout. Vystřelit nebo ne? Lesem se ozvalo zavytí. Sklopil zbraň a nechal ho vejít do osvětleného kruhu. „Díky,“ zašeptal muž, když si přisedl k ohni. Stále byla možnost to s ním skoncovat. Byl praktický bezbranný. Ale jemu se chtělo spát. A někdo musel hlídat. Položil zbraň na zem, opřel se o strom a zavřel oči. Chtělo se mu tak strašně spát. Nechal se odnášet do říše snů. Ač byl právě s nepřítelem, pro tuto noc mu důvěřoval. Lesem se ozvalo zavytí a on věděl, že bude v bezpečí. I jeho společník potřeboval ochranu.
DM 1 – Lilien
Noc s nepřítelem Byla noc či byl den? On nevěděl, byl políben. Políbila ho ona, ta dokonalá a sladká dívka, která však jednu vadu měla. Na prsteníčku jí zlatý kroužek zářil! Jeden polibek, dvě slova a rázem je vše zvráceno… Už to věděl, noc byla! Z omámení ho vytrhl až křik dívky! Dívky, která na posledy otevřela ústa a zašeptala: ,,Sbohem.“ Poté už jen zahlédl dvě rozzuřené černé oči plné vzteku. Věděl komu černé oči patří, byl to muž dívky, která tu nyní ležela s nožem v srdci, v srdci, které patřilo jemu! Byl to ten, jenž ho teď pošle za ní! Nepřítel!
DM 1 – Wenai
Noc s nepřítelem Sever. Chladná a nehostinná země plná nepřátel. Byl jsem sem vyslán jako špeh v době hrozící války. Ale něco je špatně. Jsem tu tak dlouho, že ani nevím, kde je můj domov. Zde nebo na jihu u mých velitelů? Může za to ta včerejší noc. Velká noc oslavy přicházejícího léta. A ta dívka. Jak se smála a tančila. Sukně se jí točili a když jsem se ráno vzbudil v jejím náručí už nebylo cesty zpět. Karta se obrátila. Až to zjistí velení pošlou někoho z mé domoviny, z míst odkud jsem přišel, aby mě zabil. A pak on bude nepřítel.
DM 1 – Neferet
Noc s nepřítelem Autor: Neferet Slunce pomalu mizelo za horizontem dovolujíc měsíci nastoupit svou cestu. Na nevelkou mýtinu vstoupili dva válečníci, jejichž zbroj odrážela světlo měsíce. Stáli proti sobě, nehybně. Jeden z mužů zvedl hlavu hledíc na zářící měsíc. Z hrdla se mu vydralo divoké vytí. Úplněk. Jeho tělo se při prvním dotyku měsíčního světla začalo měnit. Formovalo se a přetvářelo, dokud na jeho místě nestál mohutný vlk. Druhý válečník jen stál a sledoval soupeřovu proměnu. Jeho oči rudě zazářili a špičáky odrazily světlo luny. Z jeho hrdla se vydralo nelidské zavrčení. Oba válečníci vykročili současně do pomyslného ringu, aby započali svoji noc s...
Tluče bubeníček
Drabble do úkolu z Literárního semináře.Ze všech koutů rozsáhlé Paříže se ozývá bušení bubnů. Na náměstí se již shromáždil dav očekávající noblesní hlas soudce. Uprostřed náměstí se skví gilotina a nad ní se pyšně dívá krutovládce – Napoleon. Ke gilotině vedou střapatého mladíka, který má zaplatit za své činy proti vládci. Když ho popravčí dovede ke gilotině, připoutá mu hlavu na špalek. Celé náměstí ztichne a Napoleon se mladíka otáže: „Máš ještě poslední přání, troufalý a ničemný chlapče?“ Mladík pozvedne hlavu, podívá se Napoleonovi chladně do očí a řekne: „Tohle je teprve začátek,“ položí hlavu, zavře oči a náměstím se rozlehne svist...
Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi II.
Příspěvek ze soutěže Drabble. Ležela na zádech, ale panenka byla tak vzdálená! Zkoušela brečet, jenže matka nereagovala na její naléhání. Ta krásná, barevná panenka! Jenže tak daleko. Aby se k ní dostala, to by se musela otočit na bříško. A pak by to chtělo lézt alespoň takový metr. Zkusila znovu zabrečet. Nic. Nestalo se vůbec nic. Panenka se jí nepřiblížila ani o centimetr a i matka byla k jejím vzlykům netečná. A tak se stalo, že se v záchvatu vzteku otočila na bříško. Byla to fuška. Ale ona to nevzdala a nakonec dolezla až k panence. To bylo poprvé v jejím životě, co lezla. Redakční úpravy provedla Janel Weil.







