DM 40 – Linn
Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Budík se rozdrnčel cinkavým zvukem a Mary se vyhrabala z postele. Když si uvědomila, jaký je den, honem se oblékla a kradla se tiše po schodech. Bylo časně ráno, ne víc než pět. Když se bez většího pozdvižení dostala až k domovním dveřím, zalovila v kapse bundy a vytáhla klíč, kterým dveře odemkla. S úlevou vylezla na čerstvý vzduch, dala se do běhu a utíkala na její tajné místečko. Každou sobotu, v pět hodin ráno… kdyby tam nešla, bála se, že by se stalo něco nekalého. To místo jí dodávalo falešný pocit bezpečí. S úsměvem se doštrachala až ke stromu.
DM 37 – Alisma
Růžové brýle. Doplněno v bonusovém kole. Nosím růžové brýle a nestydím se za to.Mám je lehce přiložené k očím, ale nemusím se bát, že by spadly. Jsou moje, mnou vytvořené a trvalé.Lidé se diví, proč jsem tak naivní. Že se to v dnešním světě nehodí. Člověk by prý neměl být optimistický a hodný. Já ale věřím v opak, když si člověk stojí za svým, většinou dojde k cíli. Proč by to tedy nemělo být i v mém případě?Proto se na všechny jen pěkně usmívám a oni, i když mě možná za rohem pomlouvají, za mnou stejně chodí a na oplátku se usmívají také…
DM 42 – Yasmin
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Kdyby venku tak nepršelo, byl by to docela pěkný večer. Konečně by se trošičku ochladilo, že by se dalo sednout na balkón s šálkem ledového čaje nebo vychlazené limonády. Sledovala bych s nadšením letní soumrak a honičky nezbedných vlaštovek. Místo toho jsem opřená o okenní parapet a koukám na dešťové kapky, jak máčí hlínu na zahradě. Chvílemi spočinu očima na obrazovce počítače. Už? Ještě ne. Ach jo… Asi to vzdám, vypnu ten krám a půjdu si číst. Ale cosi mi našeptává, abych ještě vydržela. Najednou se něco změní. Už je to tady! Konečně přišel dopis o přijetí. Začíná nádherné...
DM 26 – Cerridwen
A babičko? Proč máš tak velké oči? Doplněno v bonusovém kole. „Babičko, proč máš tak velké oči?“ A pak tma. Probudila se a lapala po dechu. Tak jako každou noc. Věděla moc dobře, že to nemůže nechat dojít až do konce, bála se toho, že by ji vlk opravdu snědl. Na svých deset let v sobě měla strachu až až. Odmalička jí říkali, že vypadá jak Karkulka – a to jenom proto, že měla rudé vlasy. Ani nepotřebovala žádný čepec. Rodiče jí slibovali, že pokud bude zlobit, určitě ji sežere vlk. A ona zlobila, samozřejmě, neuklízela hračky, nosila špatné známky. Muselo to být zlé – jinak by se jí ty sny přeci nezdály!
DM 31 – Evelina
Obraceč času Doplněno v bonusovém kole. Kapitán vzducholodi si zhluboka nadechl a pak vydechl. Pomalu otevřel oči a podíval se na co-pilota a trpělivě vysvětloval: „Povídám ti, že to nepůjde, Jarede. Nemůžeme změnit minulost. Nemáme právo do ní zasahovat.“ Mladý co-pilot zuřivě sevřel ruku v pěst a pak ji zas povolil. Nakonec jenom sykl a vztekle se na kapitána podíval a zavrčel: „Ty víš moc dobře, Gabrieli, že bychom mohli zachránit naši navigátorku a i pilotku tím, že bychom se vrátili v čase a jejich smrti zabránili.“ Gabriel se ovšem tvářil neústupně. „Je mi to líto, Jarede. Ale odpověď zní stále ne. Můžeme ovlivnit jen...
DM 34 – Janel
Čekání na minulost Doplněno v bonusovém kole. Seděl u baru, v ruce otáčel sklenkou whisky. Ledy potichu cinkaly jeden o druhý. Normálně by v tomhle okamžiku měl pocit dobře odvedené práce, cinkání ledů by ho uklidňovalo a rozradostňovalo, nezapíjel by žal, ale slavil vítězství. Normálně. Ne dnes. Protože právě dneska se to dozvěděl. Že ho jeho zaměstnavatelé zradili a že u poslední mrtvoly „omylem“ zůstanou jeho otisky prstů. Že se povídá, že je jako vrah odepsaný a že svou práci už dál nedělá pořádně. Že s ním nejsou spokojeni. Že prostě skončil. A tak teď seděl v baru, popíjel a čekal, až ho jeho minulost konečně...







