Obrázkové drabble I. od Wenai
Přečtěte si nejlepší příspěvky do soutěže Obrázkové drabble, kolo první. Bláznovství, tvé jméno jest Amélie. Když popíjíš čaj a sleduješ své děti. Šedé mezi barevnými. Ve tvé říši slunce zapadá i vychází, kdy se mu zachce a v každém okamžiku je pět hodin a podávají se sušenky. K čaji, samozřejmě. Bláznovství, tvé jméno jest Julie. Když čekáš na Pána snů, který ti daruje svobodu. A propustí tě z tvého vězení. Z cely, kde mříže jsou stromy a strop je duha, ale návštěvy jsou možné jen ve středu od jedné do tří. Bláznovství, tvé jméno je Brigita. Když stojíš inspirací umělcům. A k tělu tiskneš kousek hadru. Bláznovství tvé jméno...
Obrázkové drabble I. od Nebelbracha
Přečtěte si nejlepší příspěvky do soutěže Obrázkové drabble, kolo první. Bratři si hráli před domem. Náhle se ocitli v kouzelné krajině. Před nimi stála dívka s hady ve vlasech. „Medúsa, pozor, zkameníš!“ vykřikl Petr, ale Janek se na ni podíval a pozdravil: „Buď zdráva, Klasko.“ „Vítám vás, malí bratři. Jste tu, abyste zjistili, proč mi nechutná čaj.“ „To vyzkoumám,“ prohlásil Petr, který ztratil nedůvěru k dívce, když bratr nezkameněl, a vytáhl své přístroje. Klaska ho ignorovala: „Janku, vidím, že máš na hlavě symbol moudrosti, stejně jako já, jen jiný.“ Janek si lízl lízátka od maminky a prohlásil: „Náš svět ti kazí vodu, místo balónků tu létají bublinky. Musíme se...
Obrázkové drabble I. od Narcissy
Přečtěte si nejlepší příspěvky do soutěže Obrázkové drabble, kolo první. V Říši Divů bylo pěkně. Už jenom proto, že tu všechno bylo nějak barevnější, ovoce sladší, vzduch očištěn od výparů dnešní doby, i zvuky zněly lépe. Přemýšlela jsem, zda se tak výrazná změna udála ve mně, nebo je to zdejším prostředím. Dlouho jsem bloumala, hledala civilizaci. Jak jsem byla šťastná, když mé bosé nohy došláply na uchozenou cestičku. Známka lidstva… Vzhlédla jsem a uviděla jsem domeček, před ním dvojici mile vypadajících dětí. Pily čaj… Rozhodla jsem se, že jim udělám společnost. Mírně mě překvapilo, když se moji společníci při pohledu na mě změnili v kámen. Ta změna… byla ve...
Obrázkové drabble I. od Anseioly
Přečtěte si nejlepší příspěvky do soutěže Obrázkové drabble, kolo první. Jsme tady. Každý ve své vlastní bublině. Mluvíme, ale nikdo nás neslyší, ve světě pohádek. Proč jsme tak osaměni? Chtěli bychom vystoupit ze své krajiny… a začít křičet, něco cítit, žít! ale… ale nikdo by neslyšel, nikdo by se nezajímal. Každému bychom byli stejně jedno, jako jsme teď, jako jsme byli vždycky. A tak kráčíme zajati, ve svém mýdlovém světě, upíráme oči ven a čekáme, až někdo propíchne naše nicotné bytí. Až zmizí ty bubliny, my z nich vystoupíme a něco se stane. Až svět dostane jasnější barvy. Až nebude jen teď a TADY, i když věčně plujeme v...
Z paláce Šalamounova: Symbol dekadence
Poprvé se na restaurátorských pracích podílel muž. Tímto mužem je Nebelbrach Mechacha. „Marie, myslím, že bys neměla opovrhovat tak výhodnou partií,“ promluvil konečně otec. „V Praze není snadné najít ženicha, který by byl zabezpečený, mladý a kultivovaný.“ „Rozumím vám, otče. Také chápu, že pan Koutný je hoden stát se členem rodiny Rothů. Avšak srdce mě k němu neváže, mám jiných tužeb, nežli být jeho ženou.“ „To ti plete hlavu ten poštovní úředník, co si hraje na šlechtice.“ „On je potomkem starého šlechtického rodu. Jako vše je dnes v úpadku, i šlechta je úpadková, však stále vznešená.“ „To jistě. Poslední zdegenerovaný potomek starého šlechtického rodu. Tím by dnes chtěli být všichni, kdo nic pořádného neumí. Naše vlast ale potřebuje pozitivní práci. Kdybys...
Z paláce Šalamounova: Naděje
Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Cerridwen Lowra Antares. Dřív bývala Nadějí. Lidé na ni spoléhali, když bylo všechno ostatní ztraceno. Někdy pro ně byla tou poslední možnou variantou, jak nezemřít, jak zvládnout důležitou věc, jak najít osudovou lásku nebo třeba i jak prostě jen přežívat. Někteří se na ni stali zcela závislými. Jen tak seděli a čekali a říkali si, že dokud ona nezemře, bude vždycky šance, možnost. Pojmenovali ji Naděje a dávala všem radost, sílu, odhodlání nebo impuls k tomu, aby všechno v okamžení nezahodili. Někteří jí záviděli. Jiní jí opovrhovali. Byli i tací, kteří v ní nevěřili. Ale zdaleka nejhorší byli ti, které někdy, nedopatřením, zklamala. Chodila po světě a plnými hrstmi rozdávala svou moc. Dělala...