Kdybych tak mohl být… II. od Hekatey
Nejlepší práce z druhého kola soutěže s tímto zadáním: „Kdybych tak mohl být kloboukem ve větru…“ Jako klobouk větrem hnaný vznesla bych se do oblak, rozhlédla se na vše strany, z výšky, kterou zná jen pták. Zalétla bych na kraj města, vydala se do polí, tam, kam vede pěší cesta, ty, jež nohy nebolí. Na podzim bych s draky hrála, kdo vyletí dál a výš, před dětmi bych unikala: zkus to – mě však nechytíš! V zimě krása vloček láká chviličku si pohovět. Usednu na sněhuláka, a pak zase dám se v...
Kdybych tak mohl být… I. od Donatiena
Nejlepší příspěvky z prvního kola soutěže, které mělo toto zadání: „Kdybych tak mohl být knihou s tisícem příběhů…“ Autor: Donatien Green Kdybych knihou s příběhy já byl, vše bych si sám sobě vybájil. Ležel bych v polici v knihovně tiše, nebylo nic by tam kolem mě slyšet. Kdybych byl knihou – těžko si pomoci četl bych sám sebe za dne i za noci. Napsal bych příběhy o dešti, o sněhu, prožil bych sám v sobě tisíce příběhů. Kdybych se knihou teď najednou stal, ve dne by četli mě, v noci bych psal, za tichých nocí by slyšeli šustění, jak bílé stránky se v příběhy promění. Kdybych byl knihou, tak životů tisíce nesla by jediná knihovní police. Když všechny lidi by oklamal spánek, meče by řinčely v tichu mých stránek. Kdybych byl knihou – ta...
Kdybych tak mohl být… I. od Alby
Nejlepší příspěvky z prvního kola soutěže, které mělo toto zadání: „Kdybych tak mohl být knihou s tisícem příběhů…“ Autor: Alba Jacquelin Otevřel bych se Na první stránce Byla by bílá Jako to hedvábí Pohladil bych ji očima A pak začal psát Zlatým písmem Tisknul bych své pocity Tvořil světy Trávu na zeleno maloval Vítr opřel bych do plachet Černým kočkám Domaloval barevný svět Stránku za stránkou Příběh za příběhem Fantazie přece nemá hranic Tak jako...
Pro hudbu zrozená
Báseň ze soutěže. Pro hudbu zrozená celá však bez jména. Je smutná či veselá? Co hraje, nad čím přemítá? Bude to jazz? Swing? Blues? Jenom si tipnout zkus. Až na chvíli zhasnou všechny svíce, v hudbu věř převelice. Je silná, je magická, je svůdná, je tragická. A všechna její síla, zní z jejího lůna. Té sličné, milé panny, jejíž tělo nemá hrany. Ona je totiž ta jediná, pro hudbu osudem...
Povalentýnská samota
Nejlepší příspěvek ze soutěže Povalentýnská samota. Včera byl Valentýn. Ale toho jednoho jediného vyznání se nedočkala. Nedočkala se vlastně žádného vyznání. Zranilo ji to. Myslela si, že ji má rád. Myslela si, že se mu líbí. Vždyť jí dal k narozeninám čtyřlístek a k Vánocům čokoládu. Pořád dokola opakoval, jaká je skvělá, jak se s ní dá o všem mluvit. Jak je jiná než ostatní děvčata. Měla ohromnou radost, když jí podal valentýnské přání. Ale ta radost se v okamžiku změnila v ostrý břit, který se hluboce zařízl do jejího srdce. A to přesně v okamžiku, kdy se zeptal: „Co myslíš? Bude se to Olivii líbit?“
Slzy za přítele
Smějete se, když jste šťastní, pláčete, když jste zoufalí a když vás něco bolí, ať už na těle či na duši. Ale co uděláte, když jste nesmírně nešťastní a zároveň vás zaplavuje podivné zadostiučinění, mísící se s nepochopitelnou radostí? Nevím, co byste udělali vy. Já jsem se nerozhodovala, prostě jsem učinila to, co vždy v tuhle dobu, bez ohledu na náladu. Setřela jsem si slzy, zvedla jsem se z ledu a bez jediného ohlédnutí jsem se vydala pryč. A co, že tam ležel, a co, že jsem ho tak krutě milovala i nesnášela? Myslela jsem si, že bych mohla být krutá. Proč ne, trápil mě spousty let a já se zmohla jen na hloupé škrábance, kterým se vysmál svým nedokonalým a přesto fascinujícím smíchem. To, co vždy touhle dobou. Zkontrolovala jsem, že mám stále tašku přes rameno a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
