Citátové drabble IX. od Elizabeth
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Král stonal a s ním smutnilo celé království. Proč také ne? Vždyť každým dnem balancoval na tenké linii mezi životem a smrtí a nikdo nedokázal říci, kdy se uzdraví, kdy už mu bude lépe. Možná někdy nebyl nejoblíbenější, ale i tak to byl král. Mezitím v podhradí se potuloval stařičký žebrák. Neměl nic, kromě svého života, malého váčku na zdraví a jedné věci, které si jiní tolik necenili – zdraví. Jenže i když prosil, jak chtěl, po celém království, nikdo mu nepomohl. Možná mu lidé záviděli, že je zdravý, i když dny a noci...
Citátové drabble IX. od Andrewa
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble IX., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Zdravý ubožák je šťastnější než nemocný král.“ – Arthur Schopenhauer. Za sedmero vodními elektrárnami žila rodina. V bytě 2+1 se tísnili táta, máma a tři děti. Ačkoliv mnohdy obědvali jen krupicovou kaši, nestěžovali si. Auto neměli, všude chodili pěšky, a kam pěšky nedošli, tam jel autobus. Ovšem jen výjimečně, protože krize je krize. Táta dělal v továrně a máma vypomáhala jedné bohaté paní s domácností. Kdykoliv přišla, obdivovala krásu kolem. Stokilová domácí paní kolébavou chůzí procházela dům a závistivě sledovala pobíhající mámu. Nechápala, jak může být pořád tak čilá, když ona sotva chodí a všechno ji bolí....
Citátové drabble VIII. od Elizabeth
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Skláněl se nad ním, nad jeho tělem, ze kterého se vytrácel život. Slzy mu stékaly po tvářích, i když si kdysi zakázal plakat. Přesto je nedokázal zadržet, teď ne. Díval se na něj, na jeho klidný výraz, který vídal už tolikrát předtím. Pamatoval si chvíle, kdy si hráli na zahradě na vojáky, ze všeho možného si vyráběli zbraně… Ani jeden tehdy netušil, že válka pro ně nakonec bude tvrdou realitou… Snívali o tom, že vystudují, ožení se a budou šťastní. Jenže osud jim nepřál a jedna jediná kulka je v...
Citátové drabble VIII. od Safiry
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VIII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ – Dante Alighieri. Autorka: Safira Jane Bardotová Bolí to. Hrozně moc to bolí a bude to bolet ještě hodně dlouho. Nechápu to a nechápe to ani nikdo kolem nás. Jenže ono žádné my už není. Už nikdy nebude. Nemůžu jít po ulici, abych si nevzpomněla, jak mě bral za ruku a co všechno říkal a sliboval. Jak jsme byli šťastní. Jaké jsme měli plány, co jsme si chtěli splnit. Nic z toho už není. My už nejsme. Je jen on a já. Jenže co jsem já bez něj? Jen tělo bez duše. Jakou mám budoucnost? A mám vůbec nějakou? Kolik bolesti a vzpomínek jsem schopná...
Citátové drabble VII. od Tomáše
Kolegyně Siny nám zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Autor: Tomáš Veverka Brouček Slíbil, že už nikdy nebude pít. Že už ji neuhodí. Teď leží v obývacím pokoji na koberci, který jim věnovali jeho rodiče. Rozhlédla se. Vlastně jim koupili skoro všechno. Skvěle situovaná rodina s výtečnými konexemi. Do drahého perského výrobku se pozvolna vsakovala krev. „Co jsem to udělala,“ vydechla zničeně. Z ruky jí vypadla soška bohyně lásky, teď celá zmazaná. „Lepí,“ uvědomila si. Kdosi zazvonil u dveří. Třikrát krátce. Otevřela. Stála v...
Citátové drabble VII. od Jane
Kolegyně Siny mi zaslala nejlepší příspěvky ze své soutěže Citátové drabble VII., tedy se i vy můžete pokochat tím nejhezčím na motivy tohoto citátu: „Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.“ – Leonardo da Vinci. Nebylo třeba slov, nikdo nebažil po okouzlující škále úšklebků. Stačilo ticho a úsměv, ten jediný. Nebo vlastně dva. Úsměv. Odsoudili ji, ona prohrála. Proč? Protože odmítli uvěřit, nechali se pohltit předsudky. Mohla by se hádat, obhajovat se. A přesto se jen usmála a odešla, sledovali ji s obdivem a znechucením v očích. Další ji přijali s otevřenou náručí. Úsměv díků, úsměv naděje. Díky, že se neptáte, že víte beze slov. Těch pár slziček ukryla do rukávu a přesunula se do další náruče. Hnědé oči, zelené oči a taky...