Plechovka

Výsledek mojí zvláštní, smutné nálady, básnička staršího data, myslím někdy kolem minulých Vánoc, sama nevím, co bych si o ní měla myslet, ale stejně je tu …Šátek se ti smekl z ramen, Špinavou ulicí lehko proletí, V ruce máš plechovku neštěstí, Ještě včera jsi snila svůj sen. Zkus jen sebrat dost odvahy, Plechovka zacinká o dřevo podlahy, Neštěstí se vylilo otvorem v hliníku, Došla jsi k dalšímu života mezníku. Neštěstí nechala jsi za zády, Tam v tančírně zateklé v parketách, Co teď můžem mít na životě rády, Můžeme žít ve svých snách.

Autor : dne 10/27/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Poletím

Další lístek ze Susyiny poezie.Chci lítat, Já věřím že poletím. Začíná svítat. Proletím stoletím. Na skále stojím, Rozpínám ruce. A víru mojí, Zastaví soudce Ten rozsoudí zda poletím, Zda doletím až ke hvězdám. Nebo přiletí mi prokletí A spolu s vírou duši odevzdám. Tak co? Přidělíš mi křídla? Už nechci kráčet světem. A tak ze skály vzlítla, Divokým a ladným skokem. Pár chvil jak by letěla Pocit plný svobody. Zpátky do propasti sletěla, Duše plná pohody. O skály se zabila, rozhodl to osud Ale svůj sen si splnila, Duše vzlétla odsud, Mrtvá a štastná? Jak můžu být, Duše je krásná i bez těla se dá...

Autor : dne 10/27/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Mlha

Další lístek poezie od Susy Nad jezerem se mlha zvedá, Kolem kráčí dívka bledá. Chce se smát, Tak proč jí úsměv brát? Nad jezerem se mlha stáčí, A bledá dívka znovu kráčí. Ted však zmatená je, A mlha tiše propluje Na jezero mlha padá, A kolem běží dívka mladá, Svět se jí celý točí, jak slzy se jí řinou z očí. Na jezero už spadla noc, A dívka prosí o pomoc. NA zemi leží vyčerpaně, A vzdát hold jí přišly laně. Vůně vody se zhluboka nadechla, A naposledy vydechla. Ted leží tu v trávě černé, Jen laně jí zůstanou věrné. Tak smrt se jí pod víčka vkrádá. do trávy studené svou hlavu skládá Nikdo neví že tam leží A nám všem čas dál běží. Smutný příběh, smutný konec A z manžela se stal vdovec. Nikdo by se nedozvěděl, Kdyby vám to nepověděl. A kdo tenhle příběh četl, Prach...

Autor : dne 10/17/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Květinová poezie

Poezie jedné šedé slečny Oči máš modré jako pomněnky, rty jsou z podoby růže. z dlouhých vět zbyly jen domněnky, slzy jak perly na šňůře. Když se večer setmí, a začnou vonět šeříky. Stačí jen pohled letmý a vzpomínám na tvoje dotyky. Tvé polibky byly jak z pampelišek chmýří, byl to krásný čas. Myšlenky v hlavě mi hýří, tak vrať se mezi nás. Jak čekanka, čekám tu na věži, na svět se dívám z výše. A ten, kdo z vás mi to nevěří, ať se jde podívat blíže.

Autor : dne 10/14/2007 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů