Barevné křídy

Když jsem šel prvně do první třídy, žmoulal jsem v kapse barevné křídy. Proč asi školák se zpozdí? Jde, kouká, čmárá si po zdi. Někdy i zvonění zmešká: prý že je taška tááák těžká. Redakční úpravy provedla Janel Weil.

Pravý přítel

Jen pravý přítel dá se všanc…Jen pravý přítel dá se všanc když přijde svízel a ztrácíš glanc. Ruku ti podá když nemůžeš vstát své srdce dá když cítíš se sám. Rozesměje tě a potěší když smutně ti je také tě utěší když bolest se v tobě skryje. Řekne ti že nesmíš to vzdát když život ránu chce ti dát vždycky pomůže ti útěchu najdeš v jeho obětí. Pravý přítel dobře tě zná kus tvého srdce má a ty kus jeho duše máš vždyť za něj i ty ruku do ohně dáš. Redakční úpravy provedla Janel...

Mám to spočítané

Večer máma vodou smáčí, Naše kytky v květináči – A jak rostou, pane! Lije vodu pěkně z výšky Na azalky, Na ibišky – Jů, ty rostou, pane! A když jsem já – jenom chvilku – Vodu lila na postýlku, Kde mám malou sestru Cilku – Nevyrostla. Ba ne. Dál je malá. Zato řvala! A co teď se stane? Já vím…Mám to spočítané. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Lesní víla

Les je tak tajemný, přesto však nádherný, všemožné bytosti se tam skrývají, ale i víly tam bývají. Víla tančí lesní tanec křehce, šaty se jí třepetají lehce, ptáci zpívají svou ptačí píseň, hlas cvrčků je mezi ně vmíšen. Své oči víla upřela na cvrčky, kteří u smrčku seděli mlčky, s vlasy dlouhými po pás pohodila, další den už jen tak bloudila. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Zoufalý Dracula

Tisíce jisker velký plamen tvoří, jsou jak tvé oči, které se již nikdy nerozhoří. Tisíce slavíků zpívá tvým hlasem a svět se vždy točí, padám za tebou, do nebeských pásem. Tisíce listů pak šeptá tvé jméno a já je křičím také, Do ticha sám volám – má Adriano! Jediné poklidné noci však není a zpitý svým hořkým saké, prosím jen o jedno – o věčné snění. Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat

Smrtka

Měli jste někdy tu čest vidět někoho, koho ani nikdy vidět nechcete?Dlouhý plášť, celá v temném, obchází lid smrtelný, dlouhému pohledu do očí neuniknem, i když trvá setinu vteřiny. V temném kápi pouze duše, jediná, co přežije vlastní smrt, jediná, co život vzít může, jen jediná je smrt. Černá – jak temnota z nebe nejhlubšího -, vše mění na bílou talíře porcelánového. Mění příjemné teplo v lítostný chlad, co ti, člověče, po smrti přát. Cestu dlouhou před sebou máš, třeba nás navštívíš snad někdy zas.