PF 2011
Štastný nový i Nový rok!Popadni nový rok pod paží a běž s důvěrou ho žít, a nechť tě ve všem oblaží, splní se všechno, co přeješ si mít. Pohodu, úspěch, zdraví a štěstí a přátelství i lásky celý sad, radost a dobro a žádné rány pěstí, ať osud tě má dennodenně rád. Tak užij si ho a nestěžuj si, že život není fér; nový rok plný příslibů, tak vztáhni ruku a ber.
Pád anděla
Sametem zlatavé vlasy pokryté, oči jako studny hluboké a upřímné, duši čistou a laskavou má, osud lidí, ten ona zná.Když svá bělostná křídla roztáhne, její krása více rozkvete, smutek a beznaděj cítí, oheň v srdci jí žal vznítí. Lásku vroucnou poznat nesmí, úkolem jejím samota zní, udržet se ona nedokáže, svému svědomí náležitě zalže. Zamiluje se do osoby lidské, anděl půvabný člověku učaruje a ač to není správné, ona před osudem ho nevaruje. Vteřiny poslední jeho odtikají, ti, kdo zachránit ho chtějí, svůj díl viny si odnesou, jejich andělé pohled na osudy jejich nesnesou. Křídla andělské dívky na uhel zčernala, jiskra z očí blankytných vymizela, obrovská bolest útroby její svírá, v ničivých mukách anděl krásný umírá. Poslední myšlenky patří lásce její, pevné...
U potoka
Hleď, tam v dáli u potoka Pojí se krásný tvor. Co zbude z jeho života, Když odejde za obzor? To není horizont, co jeho život skončí, Mladý střelec kopím v ruce točí. Nač chystá se mladík nesoucí v ruce kopí, Tohoto tvora již nic nespasí. Co to děláš, ptá se svědomí mladého střelce, Přece bys nezabil tak krásného jednorožce. Musí, odpovídá, musí být skolen, Otec by nebyl říkáš spokojen. Můj první úkol zdá se být nesplnitelný, Vždyť ten tvůj je skoro nenahraditelný. Nemohu jinak, bez splnění úkolu Se ani domů vrátit nemohu. Překrásný tvor smutnýma očima na něj hledí, Ne, nedívej se na mne tak, já vím, že to bolí, Když ukončit život tvůj má někdo jiný než smrt, Která přirozeně přichází a odchází přes celý svět skrz. Střelec natáhne se s kopím do výšky, Ruka padá,...
Do pekel
A tu přichází prorok k bráně do horoucích pekel, Co čeká na něj, za hranicí tohoto světa? Přibližuje se blíž a blíž a nehodlá brát zřetel, Že mohla by to pro něj býti jeho poslední věta. Co pronese, než vstoupí do světa jiného, Kde nejsou lidé, andělé ani tvorové roztodivní. Co čeká tam něj, krom života nesmrtelného, Proč touha po vědění již jeho rozhodnutí nezmění? První krok, první nádech, první pohled do nového světa, On přemýšlel, zda rozhodl se správně, že vstoupil tam, Kde již nespatří slunce jasné, kouzlo všedního života. Svým věrným čtyřnohým přítelem byl slepě následován. Redakční úpravy provedla Janel...
Březnová balada
Balada o třetím měsíci v roce. Chladným březnovým ránem dívka rychle běží, okolí nevnímá a do vlasů jí sněží jemné vločky, které v zápětí roztají a vítr jí šeptá do vlasů potají: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Dál sama klopýtá neznámou krajinou. – jak jen mohl na mě zapomenout pro jinou – Myšlenky ji ve skrytu duše mučí, jak hladový pes, srdceryvně skučí: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ Již má dost lidí a jejich útočného posměchu, v potemnělém lese, mezi stromy hledá útěchu. V srdci má rány, jak prostříleno bylo by kuší a stále jí ten neúnavný hlas křičí do uší: ,,Běž! Utíkej! Zachraň se!“ V rozplývající se mlze vidí strach ve své tváři. – ach, že jsem ti jen věřila, ty lháři – Unavená klesá do mechu a děsivá hrůza bez dechu...
DM 41 – Anseiola
Proč zrovna já? Zdá se mi, že na mě leží celá tíha světa Mne nezachrání slova nebo dobrá věta Musím odejít hned, jak hlasy dozní Zmizet za hory a už se nevrátit Proč utíkat, snad zemřít bys měl Abys bolest v mých očích neviděl Až růže a prach nás přikryjou Proč tenhle pocit v srdci nosím?! Prázdná místa v duši – kdo je zacelí? Když skrápí je slzy Musím odejít hned A tebe nechat žít Tak ať už skonám, ať vezme mne k sobě Kdo volal mou duši z nebe k narození? Teď v pekle přežívám, v oparu ze sladkých slov Proč zrovna já?
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
