Z Vergiliova stolu

Zas padla tma…

Trochu smutná, přesto krásná báseň z pera slečny Phillips je tu pro vás. –*- Zas padla tma. Vůbec nic nevidím. Důvody chátrají. Jsem ač nevím kým. Zas padla tma. Těžko ji silou zvednu. Minulost těžkne. Klesám jak šutr ke dnu. Zas padla tma na zítřek bez příslibů. Hroutí se zdi a marnost hledá chybu. Zas padla tma. Balast bez skalpů. Hrabu si pro sebe, ač to moc nechápu. Zas padla tma. Žílami neuteče. Přesto furt krvácím. Sama a v kleče Zas padla...

Autor : Lea Phillips dne 10/29/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Zapadá měsíc

Krátká báseň z pera slečny Phillips je tu pro vás. -*- Za černé lesy zapadá měsíc ach, kdepak že jsi, proč nemám tě víc. Zapadá Měsíc, už bude ráno, už nehledám nic, je vystaráno. Za modré hory tam někam v dáli, za ranní zory mlha se valí. Tam někam v dáli pro Tebe zajdu, oba jsme lhali, nechtěli pravdu. Za černé lesy zapadá Měsíc ach, kdepak že jsi, víc nechci...

Autor : Lea Phillips dne 09/12/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Tak ať nemáš průšvih

Další báseň z pera slečny Tery Poe je tu pro vás. A vy můžete hádat, o kom psala tentokrát. -*- Chodí tiše, sleduje tě, dost možná zná i tvé jméno, kožich hrubý na svém hřbetě všechno je jí dovoleno. Všechno vidí, slyší, co se šustne vůkol. Zlo jí z očí čiší, je to její úkol. Nepije a nejí, odskočit si nemusí, hrad je jenom její, zhatí všechny pokusy. Ať jdeš v noci nebo ve dne nebuď tolik udiven, vždycky před tebe si sedne obraz její oživen. Ví kam jdeš a zná tvé kroky. Přihlas se už, no tak! pracuje tu dlouhé roky, pánem jejím –...

Autor : Tery Poe dne 09/06/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Návštěvní místnost

Mezi novými studenty se objevila další autorka – slečna Tery Poe, která v básni sepsala o svém nástupu do hradu, respektive čekání na možnost k nám vstoupit. -*- Sedím, občas protáhnu si nohy. Hodiny tak pomalu plynou. Přemýšlím, k čemu mám tak vlohy, zvolit si tu, a nebo jinou? Sedím, občas projdu se kolem. Čas snad zamrzl dočista. V mysli nabírám tisíců forem, začínám být nejistá. V tom oznámení spatřím, o otevření paláce, a hned jak paní múzu zvětřím, pustím se do práce. Vytvořím esej jedna radost v příjemném srpnovém večeru, dopíši větu, tečku, a dost, posílám sovu k severu. A pak čekám zase, mlčky na své pozvání, až si před hradem na terase obličej složím do dlaní. Sedím tak, ale jenom chvilku, za moment zas vstávám neposedně,...