Epigramy
Tři krátké epigramy z pera havraspárské studentky. Hogwarts My Hogwarts máme rádi Zní z hrdel stovek z nás pak nesmíme jen ztratit chuť dělat úkol náš Láska Láska, to je jev zvláštní jenom dnes se mnou nechce vyskytovati z obou stran najednou Škola Škola je nuda tvrdí jen Kuba když přijdu ze školy dělat si úkoly?
Vyznání lásky
Ten nejkrásnější cit jsi mě naučil znát, ty jsi mne naučil milovat! Myslet na tebe pořád musím, touhu v sobě tiše dusím.Duše ví, po čem tělo prahne, tvůj hlas mi v hlavě tiše zní, já nenechám tě žádné! Venku sníh lehce padá, vzpomeň si, že mám tě ráda. Pro tebe vždy vše udělám, protože tebe na světě nejraději mám. Mému životu nasadil jsi tón, jsi mého srdce šampion!
Sebevražda
Nervy z oceli nemám, co je to klid? To slovo neznám. Už mě to všechno nebaví, slyšet kolem sebe jen slova káravý.„Proč mě už ráda nemáš?“ „Proč děláš, že mě neznáš?“ „Proč se vůbec nesnažíš?“ Víš ty co? Už mne nebavíš! Dost toho všeho mám, tohle že mi chystal osud sám? Tomu vůbec nechci věřit, nikdy víc to nechci zažít! Prý mám štěstí ve hře, ale neštěstí v lásce. Jak mám šťastná být kvůli vyhrané sázce? Nevěřím, že slunce vyjde znova, proto poslouchej tahle moje slova: Nechci dál už na světě být, nestojí mi to za to dál žít. Proto ti teď sbohem říkám, nechci jít s tebou, už nikam. A na ty tvoje otázky:“No tak, že by?“ Odpovím: „Sejdeme se v nebi!“ Dost, už končím! Nepřesvědčíš mě ničím. Končím tohle...
Živly
Báseň o čtveřici živlů z pera Helen Berlioz Dardanie. Voda, tento živel mnoha tváří, vše obsahuje a ve všem obsažena jest, nejeví známky únavy či stáří a stále sobě hledá nových cest. Vítr nenápadným zdá se, ač pohromou se může stát, stále však pomáhá a nepřestává těm, co již nemohou, do plachet vát. Oheň, jenž moudrým filosofem oslaven, – ten, „pantá rheí“, řka, stvořitelem ho činí – znakem vášně, síly a prudkých emocí, však jen hloupí jej ze zkázy viní… A země, jíž často připisováno bývá to klišé, že matkou nám je – matkou! Protože klišé z pravdy vzniká. A kdo nám dává možnost bytí...
Pomsta
Blesky prohánějí se temnou oblohou A já si říkám, proč mám chut utápět se v slzách Když na světě je už dost vody A já nechci způsobovat katastrofyNemám to v úmyslu a nikdy jsem neměla Přesto tančím v dešti, ve zmáčeném podzimním listí Přivolávám bouře, zkázu a vítr A chci, aby ostatním vzali to, co vzali mně
Malba osudu
Čmárám si jen tak po papíře Jelikož nevím, že mi to změní život k nevíře Nevím, že si kreslím po životě Že si jej ničím a posílám do nenávratna Odkud cesty zpět není a kde pouze a jen Můžeš spát a snít dlouhý sen…
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
