Dar
Je to všude, Ty sladké rudé růže, Jež ti k betli složil on. Je tu všude, Ta atmosféra, Ten vzduch. Růžový ten párů ruch. Vidím to jen já? Pro samotného člověka Je pravda až moc krutá. A když ještě přitlačíš… Duše má je dutá. Copak? Já přemítám A přemýšlím A má filosofie mne děsí. Stalo se vám někdy, Že po dni klidném uvědomili jste si, Že vy jste plodem Jedné velké lásky? A že ti všichni ve třídě, Že za každým jedním dítětem Stojí krásný, šťastný pár? Je snad radost a láska Jedinečný božský dar? A proč ho...
Louka
Byla jednou jedna louka, Na té louce kluk a holka, Za ruce se drží. O lásce své mlží. Že smráká se A déšť je bodá, Nikdo nemá starosti, Neb prochladnouti lze jen v zimě A oni hřejí od lásky.
Naděje
Ztrácíme někdy víru, pláčeme neštěstím. Život je krutý, já vím. Černým tunelem to nekončí, záblesk světla na konci je. Až se ztracená naděje obnoví, spatříš štěstí své.
Plamínek naděje
Čas rychle ubíhá, zlo všude číhá. Jednou mu srdce otevřeš, cestu zpět už nenajdeš. Propadlý touze a tmě chceš svést srdce moje. Spřádáš své černé niti, aby polapily moji duši. Záři světla však nezdoláš, na kolena padáš. Teplý plamínek naděje stále cítím z tebe. Duše se zachránit dá, díky světlu, co v ní dřímá. Až dosáhneš osvobození, budeš to ty, kdo vše zachrání. Jen já tu už nebudu, abych ti stála po boku.
Dvě srdce
Přišlo srdce k srdci, Tázalo se, Zdali cenu má jen Bát se noci A nepředvídat den. Přišlo srdce k srdci, Tázalo se, Zdali srdce druhé má dobré oči, Jestli brýle Nepotřebuje. Přišlo srdce k srdci A plakalo. Copak srdce moje, Šidí mne jen snad? Srdce na to: Srdce moje, Copak se ti zdá, Že bys byla zrovna má?
Andělské sny
Cesta, ta je klikatá, ale nikam nevede, řekni mi, proč jsme čím dál, tím víc od sebe. Rozum tě na scestí zavede, je to jako kolotoč, který vede do nebe. Schod po schodu šlapeš dál, nevíš, co tě čeká, nejistota s dalším krokem tě pořád více leká. Ale pak ho uvidíš, tlukot srdce ucítíš, mluvit už zas neumíš a najednou už rozumíš. Před sebou máš anděla, co tě do náruče veme, poví, že nechce nic, jen tebe. Připadáš si jako v ráji, ale zas tu něco nehraje. Pak najednou se probudíš a realita vyhraje. Své sny bys chtěla prožít, ale nemáš na to sílu, osud ti ji sebral a nechal místo srdce díru. Ale tak to už má být, musíš to místo zacelit a naučit se sama žít. Naučit se nebrečet pro toho, kdo ti všechno vzal, víš, musíš to vydržet, vždyť život jde...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
