Plamínek naděje

Čas rychle ubíhá,
zlo všude číhá.
Jednou mu srdce otevřeš,
cestu zpět už nenajdeš.

Propadlý touze a tmě
chceš svést srdce moje.
Spřádáš své černé niti,
aby polapily moji duši.

Záři světla však nezdoláš,
na kolena padáš.
Teplý plamínek naděje
stále cítím z tebe.

Duše se zachránit dá,
díky světlu, co v ní dřímá.
Až dosáhneš osvobození,
budeš to ty, kdo vše zachrání.

Jen já tu už nebudu,
abych ti stála po boku.