První den ve škole
V pátek hned po ránu sova přinesla mi zprávu. Do školy jsem se dostala, radostí jsem hopsala. Na nákup jsem letěla, rozpadlé šaty koupila. Peněz mi zbylo drobátko na kouzelné párátko. Pan Ollivander se jen mih, jaký já jsem měla švih! Teď párátkem nemávám, o okolí se obávám. Dočkám se teď času, jako husa klasu. Jak se kouzlit naučím, bezpečí všem zaručím.
Moje maminka
Moje maminka chodí do práce, přesto dělá dobré lívance. Umí zpívat, kreslit, hrát, občas také trochu řvát. Táta na ni občas křičí, mamka si dá pouze liči, tatínka si nevšímá, radši křečka pochová. Potom oběd uvaří, seriál jí uvádí. Má nás ráda a my též, taťkovi večer maže pleš. Moje máma, maminka, když vidí malá miminka, pohladí je po vláskách a odejde po krůčkách. Máme ji moc rádi, jsme s ní kamarádi.
Zmražená
To vám povím, zima je mi! Ve dne chodím závějemi, v noci nespím, zuby třesu. Dovnitř nesmím, ani k lesu. Vybrala jsem asi špatně, škobrtla jsem neobratně, když jsem řekla: „Já jdu k ledu!“ Práce řekla: „To nesvedu!“ Do mrazáku cesta vedla, takou dálku – tři dny pekla! Než jsem došla, nohy ztuhly, krysa pošla, rty opuchly. Sluneční svit nepoznávám, v temnotě žít si dopřávám. Doufám, že se zpátky vrátím, básněním si tu čas...
Bloudění Duše
Slunce už k obzoru promlouvá, s lomozem utichá krajina, duše si kolkolem proplouvá němá a svlečená. Nejprve smutek ji do naha vysvlékl, do rohu odhodil, otupil, zapomněl, pusu jí zručně a důkladně zalepil, pouta nasadil, oslepil, oněměl. Bloudí teď na rukou svázaná, nevidí den a nepozná noc, vůle i mysl je zlámaná, je toho na ni už moc. Tu náhle vysvitne paprsek Měsíce, paprskem zalechtá, pohladí, pozdvihne, nahne se k ní a pak něco jí zašeptá, pošle jí polibek, povzbudí, zahřeje. Už není tak zcela bezmocná, naděje pomalu se vkrádá, němá a slepá a svázaná s osudem konečně se...
Otrava láskou
Z jeho očí bude zářit láska, v tu dobu však pohár s jedem praská. Tok jedu zastavit musíš, kapku šílenství přitom okusíš. Miluješ-li ho však z pravé lásky stále, čti tuto báseň dále. Co bys pro něj neudělala, kdyby umřel on, též umřít bys chtěla. Dnes na obědě číši s vínem pozvedne, ale zastavit ho musíš, než napít se stihne. Jinak k zemi se mrtev skácí, z jeho očí se však láska nevytrácí. Poslední slova „Miluji tě!“ špitne ti do ucha, z tvých očí jenom slza uniká. Tak skončí románek váš, pokud nic...
Čekání
Na rohu ulice, pod sochou panice, ve ztichlém koutě, ve vychladlém autě, na velkém náměstí, dole na předměstí, i uprostřed polí – čekání bolí. Krátce i dlouze, v zajetí, v touze, s radostí, se smutkem i s velkým zármutkem, bez spěchu, bez ptaní, s nadějí, bez lhaní, i s dřevěnou holí – čekání bolí. S vínem i růží, s hedvábím, kůží, s chutným jídlem, s velkým sídlem, s dolary, bez vindry, u Petra, u Jindry, s chlebem a solí – ČEKÁNÍ BOLÍ.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
