Oheň
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň hoří, teplo hřeje, kouř vadí očím a nic dobrého jim nepopřeje. Oheň je dobrý přítel, však špatný pán. Když dokončí svůj úděl, nic dobrého ti nepřidá. Shoří domov tvůj, tak radši před ním stůj. Redakční úpravy provedla Helenia...
Oheň
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dobrý sluha, ale zlý pán, s ohněm radno není si hrát. Hřeje ruce, barví tváře, však nebezpečná jest to záře. Majetek ničí, životy krade. A když už tančí, boj se, hrade. I Tebe zničit může, sílu velkou má. Moc nedozírná plameny ovládá. Neničí jen, on i slouží, kdysi po něm každý toužil. I nyní lidé žádají oheň ten náš přesilný. Sluha nad sluhy vždy je žádaný, vždy vítaný. Redakční úpravy provedla Helenia...
Justiční omyl
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Svatá inkvizice, vážení kouzelníci, upalovala kdysi ženy na hranici. Ženy zlé i ženy hodné, trocha osvěty určitě i dnes bodne. Stačilo si na procházku při měsíčku vyjít. Nebo třeba svoji krávu pětkrát denně dojit. Záminka se hodí každá k upálení nevinné, inkvizitoři věří pevně, že pán bůh jim promine. Že prý je to čarodějka, tvrdili jí od úterka. Přemýšlí však nejvíce, kdo nakrmí slepice?! Všichni jim to uvěřili, hranici jí postavili. První sirka, druhá, třetí, u kůlu se mudla potí. Vatra vesele plápolá, oheň tělo halí. Spravedlnosti se už nebožačka nedovolá, proti soudobé justici jsme malí. Redakční úpravy provedla Helenia...
Ohnivá báseň od Indris
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Živel jsi starý, staletí znám, lidem dlouho odpírán, za bouře zrozen, na zem dán, dobrý sluha, špatný pán. Místnosti temné osvětlíš, tma musí hledat jinou skrýš, z jisker se plamen vykřeše, k naší velké potěše. Barvy různé oblékáš, rudou se žlutou protkáváš, tu přidáš odstín nachové, jíž zdobili se králové. K nebi již stoupá šedý dým, z něj budoucnost ti vyvěštím, nad hlavou hvězdy zazáří, až oči divem přechází. Redakční úpravy provedla Helenia...
Z deníku Vendelíny Výstřednice
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nad krajem tma se snáší, všechno světlo odtud plaší, však jedno místo osvětlené, zcela lidmi přehuštěné. Uprostřed náměstí hranice, na ní snad nějaká světice oblečená v černém hávu, neslyší pod sebou tu vřavu. Oči mám zavřené, nevnímám hlasy, nikdo tu netuší, co stane se asi, chci si užít tuhle chvíli, energii do žil mi vlili, zbožňuju ohně záři, zbožňuju, jak plameny se tváří, když olizují moje tělo, dítě ve mně by ještě chtělo hrát si s tím rudým míčem, ne, pro mne oheň není kýčem, já jsem jeho věrná kráska, nás pojí nekonečná láska. Před hranicí diváci křičí a plameny po těle jen syčí, když nastává okamžik ryzí, ta dívka najednou mizí. Redakční úpravy provedla Helenia...
Valentýnská báseň pro Andřinu krysu
Floki, Floki, kryso milá, komu by ses nelíbila, žes prý frajer – no to se ví, tvrdí jen lidé bláhoví. Pravda je však zcela jiná, žádné mládě – tvoje vina. Neplodnosti ty jsi král, byť opak by sis jistě přál. Nezbývá než zavřít krám, ty bez potomků umřeš sám. I přesto Floki, Floki, zlato, …nevlítneme na to? Tvoje Tamagotchi
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
