Země
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Po zemi chodíme, na lodě se lodíme. Země je domovem naším, po ní chodíme pochodem pěším. Hlína, humus, tvorové, to nejsou rány morové. To vše je součástí země, každý pták tu pěje. Rostliny na ní rostou a na ně používáme dýku ostrou. Lesy, mýtiny, louky, brzy dostaneme potlouky. Země, to je bezva věc, ničí ji jen pitomec. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Zemitá báseň
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obracíš v rukou hlínu, uvnitř naříkáš, oplakáváš duši matčinu, vzlyky se zajíkáš. Věk ti tvou drahou vzal, každý s tím počítal, však přepad tě velký žal, vřelé objetí bys teď uvítal. Suchou zeminu na hrob hodíš, květiny také přiložíš, pak na tělo hlínu přihodíš, nakonec jen zrak odklopíš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
A země se pohnula…
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bylo, nebylo jedno město, základy mělo jak vláčné těsto, lidé v tom městě byli hloupí, prý že si všechno za peníze koupí, tu obchod, tu banka, tu velký market, o víkendech konal se vždy rušný banket. V tom městě bylo stromů málo, hromadu peněz by to asi stálo, lidé stěží zahlédli zde ptáčka či v potoce za městem živého ráčka, čtvrtěmi honil se nezdravý vzduch, v ulicích panoval děsivý ruch. Najednou měl toho Bůh už dost, na ty lidi dostal ohromnou zlost, dupl si, zachvěla se zem, věř mi, že nebyl to jen sen, v půdě zjevila se díra veliká a město lusknutím prstu zaniká. Zemina uhladila se hned lehce, místo v mžiku vypadá opět křehce, vítr zavane sem semínka stromů, zvířata budou sem chodit zas domů, zpěv ptáků...
Matka Země
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Matkou jsi naší, strážce měst, Ze kterých vedou stovky cest, Svou krásu půjčíš květinám, S tebou není nikdo sám. Tvá moře jsou i pohoří, Ze kterých se říčky vynoří, Za dary tvé ti děkuji, Jež nalézám v každém příboji. Na polích ječmen dozrává, Oslav zástup se pořádá, Vesel tančí každý z nás, K oslavě přidává svůj hlas. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Řečeno slovy zkušeného cynika
Klidně všichni pisálkové Zanechejte snažení Nejvyšší přichází soudce – já jsem cynik, vážení! Ostrovtip je mojí zbraní Jedinou, leč účinnou Díky němu opozice Stane se mou svačinou Můžete mi nadávati „Ty jsi špína, ty jsi hnus!“ Vyhraju si s odpovědí – využiji sarkasmus Nebojím se ani za mák Ironie, satiry Vedu svoji tichou válku S tužkami a papíry Vysmívám se, provokuji Pouze ku své radosti A reakce rozhořčené Nečiní mi starosti Nasypu sůl do zranění Vliju benzín do ohně Co lze zbořit, hnedle zbořím Bojuji holt nerovně Jen dál pište komentáře Odmítavé, zděšené Ať mohu dál rozvíjeti Nadání své zkažené! Redakční úpravy provedla Helenia...
Nadaný mladík
Báseň do soutěže Lughnasad Pod vrbou. V dávných dobách narodil se kluk, během let zesílil jako buk, ten měl za matku bohyni a bojem trávil hodiny. Lug bylo jeho křestní jméno, s výsměchem ale bylo čteno, polobůh byl jeho osud, mnohé změnilo se však dosud. Mladík už měl dost toho smíchu, stud nedělal dobře jeho břichu, v hlavě zrodil se mu plán, jak být panteonu král. Nebyl totiž vůbec hloupý a na znalosti nebyl skoupý, on dával přednost logice, jeho moc narostla velice. Vyzýval totiž na souboj bohy, pro vítězství měl jednoduše vlohy, tak museli ho vzít mezi sebe a Lug začal ovládat nebe. Zemědělce vzal si pod svá křídla, bohatě rozdával z moudrosti vřídla, v kronikách má ho spousta měst, což pro něj je veliká čest. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
