Pro Willow Spielberg
Věnování: Milá Wiwinko, doufám, že si tyto Vánoce ale i další rok užiješ, jak se na kouzelníka patří. Doufám, že se ti konečně poštěstí koupit si nějakou tu věc v salonu Stříbrná NiT, když po tom tolik toužíš. Přeji ti, abys úspěšně absolvovala jak tento školní rok, tak celé studium tady v Bradavicích. Prostě doufám, že se ti podaří vše, co chceš. Její přání se splnilo, když žluté roucho ji potkalo. Radostí po síni skákala, u jídla štěstím mlaskala. Když poprvé do kolejky vstoupila, ta nádhera jí skoro opila. Spoustu přátel, jak jezevčích, tak jiných tady potkala, poté každého, jen ho viděla, úsměvem obdarovala. Jako studentka velmi pilná je, úkoly vždy plní, hned jak je dostane. Na jedničku vždycky je udělá, profesorka vždy jí zatleská. Ona je šťastná, že body...
Pro Narcisse Cinereu
Věnování: Narcissko Sinerová, má milovaná nevinná zelená – občas si říkám, co bych bez tebe dělala. Zůstaň, jaká jsi! Drabble o liščí vládkyni Liška se ve své noře protáhla a otřepala. Bylo brzo ráno, skoro ještě noc. Přesto se vydala do zasněžené krajiny. Oběhla všechna svá oblíbená místa, zkontrolovala, že je vše, jak má být. Pak si to zamířila rovnou k městu, proběhla pustými ulicemi a zastavila se před domem, ve kterém svítilo jediné okno. Věděla, že uvnitř se nachází ta, která jednoho dne bude vládnout všem liškám. Ta jediná, která jim skutečně rozuměla. ‚Brzy,‘ pomyslela si liška. ‚Brzy už bude s námi.‘ Světlo zhaslo. Liška se schovala za popelnicí a sledovala dlouhovlasou tmavovlásku, která zanedlouho vyběhla ze dveří....
Pro Andy Topher
Věnování: Veselý Vánoce, šťastný Nový rok a dál už to znáš! Hlavně ať to přežije tvoje oblečení. Když si Andy ulomila první dílek čokolády, který se jí rozplynul na jazyku, uvědomila si, že takhle nezhubne. Ne. Je to přeci silná a emancipovaná kouzelnice, ne nepohyblivý otesánek. Určila si tedy, že každý den sní jen jeden dílek této pochutiny, a aby toho nebylo málo, udělá ještě k tomu deset dřepů. To se budou spolužáci divit, až se po prázdninách vrátí do školy ve vysportovaném těle! Už se dokonce viděla, jak vráží do toho fešáka z Mrzimoru. Ze snění ji vytrhl až prázdný obal. Právě snědla svůj poslední dílek čokolády. No co, svět se nezboří, zítra je taky...
Pro Barbaru Arrianne Lecter
Věnování: Krásné Vánoce Vám i všem žabkám (jasně, i čokoládovým) přeje Bibi Anne. Přátelství „Žáby slaví Vánoce vždycky právě po roce. Vyskočí si z vody ven a jdou pařit na týden. Pijí jenom vodu čistou, ťuknou si i s metalistou. Připijí si na zdraví, dobře se pak pobaví. Cestou se staví u potoka, tam už na ně kapr kouká. Zážitkový kurz tu mají, krásně se ve vodě prohánějí. Kapr je prý trenér skvělý od neděle do pondělí. Učí je kraula, prsa, znak, je to prostě kabrňák. Žába mu za to chytře káže, jak může vyzrát na rybáře. Vlasec zamotá do rákosí, do vody potom rybář musí. Políčit na něj není věc snadná, propadnout se musí hluboko do bahna. A jak si rak potom klepeta brousí, rybář si smáčí klobouk i fousy. Žabka s kaprem na břehu slaví, být dobrý kamarád je...
Pro NaSaŠí Jackson
Věnování: Sušenko, hlavním dárkem je přání, abys zůstala silná a nezlomná! Buď svá, vždy a všude, byla by hrozná škoda, kdyby ses změnila. Užij si Vánoce, využij jich k odpočinku, vyválej se v hromadě dárků, načerpej síly na další rok, který budeš mít jistě hektický. Drabble o splněném snu A bylo to tu. Konec školního roku. Stoly v Síni se prohýbaly pod hromadou jídla, všude znělo veselé povídání. Studenti byli šťastní, že maraton psaní úkolů skončil. I fialoví byli rádi, že nemusí číst desítky variací na stejné zadání. A že si chvíli odpočinou. Jakmile však pan ředitel předstoupil před zaplněnou místnost, přestali všichni myslet na prázdniny. Po krátkém proslovu prohlásil: „A teď bych tu vedle sebe rád uvítal slečnu, která se své koleji zasloužila o pohár....
Pro Edmunda Heusingera
Věnování: Pro Edmunda z Perníkové chaloupky Byla jednou jedna mašinka, která měla krásnou modrou barvu a pyšně vozila po kolejích své vagónky. Byl s ní ale velký problém, mašinka totiž dost často držkovala, a tak s ní lidé začali odmítat jezdit. Pan Blahoš dlouho nevěděl co s ní. Chtěl jí dát druhou šanci, ale její neustálé držkování vše zhoršovalo. Nakonec se rozhodl pro rázný krok. Sebral mašince všechno uhlí a odstavil ji na konec nádraží. Najednou za mašinkou nikdo nechodil a neobdivoval její krásnou modrou barvu. Pan Blahoš od té doby doufá, že se mašinka umoudří, přestane držkovat a bude hodná, aby mohla zase začít jezdit.