Do poslední kapky 2.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Jak se jmenuje váš manžel?“ začal jejich skrytou konverzaci. „Fredy, Frederik Stripson,“ až příliš vroucně pokyvovala hlavou. Muž v černém sedící naproti ní jen pozdvihl levé obočí a připsal si ta slova do poznámkového bloku. „Máte stejné bydliště?“ „Ano.“Tužka kmitala po papíře. Ten zvuk ji znervózňoval. Cítila se podivně, nechtěla tam být, ne, ne v takové temné cizí kanceláři, kanceláři křičící stopami po...
Do poslední kapky 1.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Její tichá postava tiše nutila své ruce vyťukávat devítimístné telefonní číslo objevené v inzerátu v denních novinách. Měla toho dost, a přestože uvnitř znala pravdu, chtěla si být jistá. Chtěla ho vidět, vidět při tom. Nalhávala si, že to je jen iluze, nevinné cukrování. „Ano, tady Melanie Stripsonová,“ odpověděla mužskému hlasu uvnitř sluchátka. „Měla bych pro vás zakázku…“ * O několik minut později se natáhla pro svoji...
Do poslední kapky 4.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Ten den si řekla, že ho po tak krásném víkendu překvapí. Uvaří jeho oblíbené jídlo – hovězí roštěnou s novým bramborem, poté si obleče něco, čemu se zrovna nedá říkat ‚oblečení‘, když odhaluje tolik částí těla a udělají si pěkný večer. A jak tak stála s taškou s erotickým prádlem v jedné ruce a s čtvrtkilovým kusem hovězího v ruce druhé, otevřela dvířka poštovní schránky a to všechno protáhl tenký ostrý drát a přeřízl vše na malé části....
Chapter Three – The Line
Meverick společně s ostatními seděl v aule školy. Aula měla dokonale čtvercový tvar, ale nebyla v ní žádná okna. Zdrojem světla byl obří skleněný lustr uprostřed. Lavice byly seřazeny ve dvou řadách tak, aby opisovaly obvod místnosti, jen u jedné stěny byl stupínek a velký stůl, za nímž stálo křeslo. Přes stupínek se sem taktéž přicházelo, protože dveře byly na každé straně na jeho konci.Meverick se prozatím staral o to, jestli něco nezapomněl. Zdálo se mu totiž, že dnes na cestě z domu do školy něco ztratil nebo tak nějak. Z myšlenek ho vytrhl až list papíru. Záhy zjistil, že se jedná o test, který psali včera. „Ehm, ehm…“ odkašlal si profesor, když došel na stupínek. „Jsem rád, že jsem s vámi mohl strávit deset let. S některými méně, s...
Chapter Two – Madness and Rivalry
Meriditte šla rychlým krokem chodbou a její dlouhé kaštanové vlasy za ní vlály. Byla velice rozohněná a chtěla si na tu děvečku posvítit. Ale vypadala spíš na to, že jde někomu zakroutit krkem.Naposledy takhle vyváděla, když jí její spolužák nařkl z toho, že se muchlovala s Meverickem. V celé jedné třídě pak měsíc zasklívali okna, protože její každé setkání s ním skončilo jeho novým setkáním s okenní tabulí a následnou návštěvou školních pozemků. Tentokráte však svůj cíl vyhledávala cíleně, byla jako šelma na lovu, když zahlédla tvář, kterou na škole nikdy nepotkala. Na prváka byla moc stará, takže bylo jasné, že kořist již lokalizovala. „Ty!“ Okřikla ji a došlápla si skoro na ní. „Slečna opozdilá? Jak bylo to jméno… Mededitte?“...
Chapter One – Song Within Us
Sto let poté, co se planeta zchladila natolik, že ji pokryl jen čirý led a žít se dalo jen v podzemí, se kontinenty daly znovu do pohybu. Tuto dobu, dobu kdy se kontinenty přesunovaly velkou rychlostí, pamatují pouze staré zaprášené spisy v knihovnách některých kmenů. Spisy se různí, nejenom svým jazykem či písmem, kterým jsou psány, ale také i tím, jak samotné změny popisují. Jedno však mají společné a to zápis úplně na konci, kterému však nikdo nerozumí. Ani dnes se nepodařilo rozluštit, co ona věta ve skutečnosti skrývá, a ten, kdo údajně přišel na to, jaký je jeho význam, bohužel zmizel dříve, než mohl své poselství předat dále.„Meriditte, Meriditte!“ volal neúnavný hlas, který probudil spící dívku s kaštanovými vlasy. Zvedla se ze své postele a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
