Christine
Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi … Christine stála před těmi dveřmi. Svýma jasně zelenýma očima si je prohlížela a několikrát musela odhrnout prameny svých dlouhých hnědých vlasů, které ji spadaly do obličeje. Svými tenkými rty neslyšně pohybovala jako by vždy chtěla promluvit a poté si to rozmyslela. Jemnou rukou se dotkla dveří, které se zdály být chatrné, nicméně byly vcelku bytelné. Byly zřejmě z dubového dřeva, na některých místech však byly už zchátralé. Klika byla z nějakého zrezlého kovu, na ní se stáří poznamenalo taky. Christine zaslechla za dveřmi hlasy, proto uchopila za kliku a pootevřela. Tím malým kouskem však nic nezahlédla, proto se odhodlala otevřít víc....
Strašidelný dům
Na kraji lesa stál rozlehlý dům, který měl velmi špatnou pověst. V nočním tichu tam bylo slyšet řinčení železa a při pozornějším poslechu chřestění okovů, nejprve z dálky, pak docela blízko. Potom se objevila postava, vyhublý a špinavý stařec s dlouhým vousem a rozcuchanými vlasy. Na nohou měl okovy a na rukou pouta, jimiž řinčel. Obyvatelé blízkého městečka probděli celé noci v hrůze a děsu. Ze stálého bdění onemocněli, a protože jejich zděšení rostlo, umírali, neboť i ve dne, ačkoli strašidlo zmizelo, měli je v duchu před očima. Ten dům byl pak opuštěn, osaměl a zůstal ponechán jen tomu strašidlu. Přesto byl úředně dán do prodeje, kdyby jej někdo z neznalosti, jaké hrůzy se tam dějí, chtěl koupit nebo najmout. Tehdy přišel do města neznámý muž. Vysoký, štíhlý...
Noční můra
Budík zazvonil poprvé. Budík zazvonil podruhé. Jakmile budík zazvonil potřetí, Cassiopeia věděla, že to prostě na osmou nestihne. Proto nepovažovala za nutné nějak spěchat. V posteli polehávala další čtvrt hodinu, než vylezla z postele a vydala se pro svou dávku ranní hygieny.Dům byl, jako pokaždé touto dobou, až na ni úplně prázdný; koupelna také. Koupelnu milovala. Ze všech stran měla stěny i strop obloženy zrcadly – nebylo před nimi úniku. Cassiopeia s oblibou říkávala, že je to jediné místo, kde se před pravdou neschováte. Ve skutečnosti se ráda dívala na samu sebe. A to ráno pro to bylo jako stvořené. Tmavé vlasy se jí vlnily v přitažlivých křivkách stejně jako její tělo, ale úplně nejraději na sobě měla oči. Čokoládové oči, přesně vystihující její...
Sušenku?
„Sušenku?“ otázala se Agáta důležitě, když se všichni hosté usadili, jen proto, aby se dočkala trojnásobného odmítnutí. Zatímco šla připravit trojí kávu a zatímco se mezi třemi návštěvníky rozvíjel rozpačitý hovor, naservírovala kousky sušenky na talíř své kočce Anabelle a přestala tak mít pocit, že je nakoupila zbytečně. „Přišla jsem o něco?“ Hlavně zůstat v obraze.„Vlastně ne,“ chopil se slova Michael, když si mezi sebou vyměnili krátké pohledy. „Jen jsme se bavili o tom zítřejším zápase.“ „O fotbalovém zápase,“ dodala Simona při pohledu na nechápavý výraz v Agátiných očích. Ta užuž otevírala pusu, ale poslední přítomný v pokoji, Naděžda, ji přerušil: „Jdeme hrát.“ Pusa sklapla. Chvíli bylo...
Jak rek zachránil draka před princeznou
Bylo nebylo cestoval si takhle jednou jeden rytíř. Byl velice statečný, ale také velice nešikovný a jmenoval se příznačně Zmařil z Chocně pod Pantoflem. Nu a tenhle rytíř se po své dlouhé cestě rozhodl, že si odpočine v blízké hospůdce. Ta se nacházela na kraji Dračího království. Tam se samozřejmě neuhlídal a přehnal to s pitím a tak zanedlouho celé království vědělo, že přijel udatný rek a že nechce aby se o něm vědělo. Shodou okolností měli zrovna v tomhle kousku země velké problémy s jedním drakem a princeznou a tak druhý den po rytířově příjezdu pro něj nechal poslat sám pan král. Rytíře to samozřejmě vůbec nepřekvapilo. Oblékl si své nejlepší a vlastně jediné brnění a vydal se do zámku. Musel jít většinu cesty pěšky, protože koně táhnoucí kočár odmítli po...
Narozeninová oslava
„No tak, Rone, nemotej se mi tady, vidíš, že peču!“ okřikla tě máma a ty jsi s pláčem vyběhl z kuchyně. Nechápal jsi, proč se na tebe zlobila – ty jsi přece chtěl jen ochutnat tu zvláštní hnědou hmotu, o níž ti tvrdila, že z ní udělá dobrý dort. Tys jí to nevěřil, myslel sis, že je hloupost, aby z toho byla taková dobrůtka a chtěl ses přesvědčit, jestli ti máma říká pravdu. Moc jsi plakal – teď už nikdy nezjistíš, z čeho je dort.Přeběhl jsi přes chodbu do obýváku. Tam byl táta. Objal jsi ho okolo krku. „Copak je, Rone? Co se stalo?“ zeptal se tě. Neodpověděl jsi a dál jsi plakal. Najednou sis všiml, že táta má na zemi Báječné rachejtle doktora Raubíře a předtím, než jsi přišel, je dával do balícího papíru. Okamžitě sis utřel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
