Simirajský bojovník – 18. kapitola
Hlavní tábor Měl být tři dny cesty na východ podél moře. Skupina se držela od vody dále, aby ji neviděla případná projíždějící loď. Mohl za to spíš jejich špatný pocit, ale opatrnosti není nikdy dost. Večer, když už byla tma, museli zastavit, nemohli vědět, jestli by je někdo nezpozoroval. To by byl jejich konec. Až do téhle chvíle riskovali dost. Zajeli dál do pouště a rozdělali tábor. Stany rozestavěli okolo ohně, aby alespoň trochu ztlumily světlo. Rozestavěli hlídky. Když už se vše zdálo být tak jak má, Nate si došel za Brixem. Celý den ho na jazyku pálila jediná otázka. „Proč jsi hodil mezi ty děti dýku?! Zbláznil ses? Zapomněl jsi snad, co je první a hlavní pravidlo Simirajů?!“ „Oni nejsou nevinní! A teď mě nech! Rozumíš?!“ řekl tím...
Simirajský bojovník – 17. kapitola
Pomsta Museli počkat na tmu. Jen ta jim dokázala dát tolik potřebný moment překvapení. Celý zbytek odpoledne dávali dohromady plán, jak zaútočit na Rymirský tábor a přitom zajistit, aby je nikdo neviděl příliš brzy. Předpokládali, že budou mít rozestavené stráže okolo tábora. Probírali mnoho nápadů, jak útok provést, ale vždy se našel nějaký problém. Tím největším byl nedostatek mužů. Bylo jich všeho všudy jedenáct, a to byl hodně velký podprůměr. Nakonec se rozhodli na tábor zaútočit ze dvou stran a sevřít ho do kleští. Někomu by nejspíš připadalo jako bláznovství útočit na sto dobře vycvičených bojovníků, ale oni měli na své straně moment překvapení. A i když jich bylo podstatně méně, věřili si, a to bylo důležité. Pomalu padl soumrak. Slunce se schovalo za...
Simirajský bojovník – 16. kapitola (2. část)
Návrat Kasárna byla hned vedle paláce, takže to daleko rozhodně nebylo. Najít svoji jednotku nebylo těžké. Jejich brnění svítilo mezi ostatními a bylo vidět, že z nich mají ostatní respekt. Jako první si ho všiml Sakip. „Hele, není to Nate?“ Všichni se samozřejmě ihned otočili. „Jo, je to on!“ přidal se Hik. Všichni ho šli přivítat. „Mysleli jsme, že jsi mrtvý. Už jsme se smířili s tím, že je nás o dalšího míň.“ „No jo, kde je Vaas?“ zeptal se Nate, když si přátele prohlédl. „Spadl z koně a má na třikrát zlomenou nohu. Teď je nás jedenáct.“ „Posílá mě za vámi velitel. Máme úkol. Musíme najít jednoho muže, který přežil bitvu s naší armádou. Bude někde v poušti.“ „Někde v poušti?“...
Simirajský bojovník – 16. kapitola (1. část)
Návrat Ujížděl pouští celou noc. Temnou siluetu hor měl za zády. To byla první dobrá zpráva. Rymirové totiž pojedou zpátky do pouště a musí opět projít horami. Nehrozilo tedy, že by ho někdo z nich pronásledoval. Zastavil se až za úsvitu. Před ním se rozprostíralo krásné moře. Voda byla nádherně modrá a plná ryb. Napadlo ho, že se tu muselo hodně dařit rybolovu. Na moři uviděl v dálce i nějaké loďky. Rybáři byli plně zaměstnáni rozhazováním sítí do vody. Nate jel nějakou dobu po pobřeží. Spíš se v sedle jen kynklal. Slunce krásně svítilo a bylo to to jediné, co ho trošku nabíjelo energií. Jeho zranění stále dost bolela. Také aby ne, když je měl stále ještě čerstvá. Však známe sami ten pocit, když se spálíme – ještě dlouho potom cítíme nepříjemnou bolest....
Simirajský bojovník – 15. kapitola
Záchrana Nate se vzbudil ještě za tmy. Všude bylo mokro, oheň už dávno dohořel. Pokusil se ho znovu rozdělat a opéct si k snídani zbývající kus masa. Dřevo bylo ale mokré, a tak nad tím strávil víc času, než původně zamýšlel. Konečně dřevo chytilo. Maso si položil na dva klacíky nad oheň. Byl to takový primitivní gril. Zatímco se maso opékalo, snažil se vymyslet, co bude dělat dál. Věděl, na jakou stranu se armáda vydala, ale netušil, co se s ní stalo. Měl už pět dní zpoždění. Armáda mohla být už klidně rozprášena a nepřátelé na cestě k hlavnímu městu. Jeho největším problémem bylo, že neměl žádného koně, a tak se jeho rychlost cestování výrazně zpomalila. Po snídani si sbalil svých pár švestek a vydal se směrem, odkud přišel. Na cestě byl už druhý den. Za tu...
Simirajský bojovník – 14. kapitola
Střet Rymirský tábor byl sbalen během pár hodin. Celkem tvořilo skupinu asi sto bojeschopných mužů a potom ještě pár žen a dětí. Fred ještě pořád nevěděl, kam jedou, ale ptát se nechtěl. Bylo mu jasné, že to bude něco velmi důležitého, když kvůli tomu okamžitě sbalili celý tábor. Projížděli pouští a nikde nebylo nic než písek. Fred měl pocit, jako kdyby v dálce viděl hory nebo něco takového. Přišlo mu to ale nemožné, a tak na to přestal myslet. Nakonec si po první hodině jízdy dodal odvahy, aby se Porafa zeptal. „Kam vlastně jedeme?“ „To tě nemusí zajímat!“ odbyl ho Poraf. „Ale musí! Chcete, abych za vás bojoval, a já ani nevím, kam se jede. Pokud ode mě něco chcete, budete ke mně muset být upřímný!“ nedal se. „Ty nejsi...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
