Simirajský bojovník – 24. kapitola
Návrat Probudil se, když už bylo světlo. V táboře panoval čilý ruch a každý měl něco na práci. Nate se rozkoukával pomalu, ale připadal si odpočatý. Vlasy mu trčely do všech stran a vypadaly jako vrabčí hnízdo. Nad ohněm se opékalo srnčí maso a krásně vonělo celým táborem. „Kde jsou všichni?“ zeptal se, když se trochu rozkoukal. „V okolí. Šli na zajíce,“ odpověděl s úsměvem Hik, který si sedl vedle něho. „Spinká jako neviňátko, co?“ Myslel tím Brixe, který ležel kus vedle. Opravdu ležel jako batole, jen mu chyběl palec v puse. „Jo, takhle je roztomilý,“ musel se usmát Nate, „úplně mám chuť mu něco provést.“ Oba se tomu zasmáli, ale nechali ho být. Zbytek se vrátil asi za hodinu. Sesedli se kolem ohně a...
Simirajský bojovník – 23. kapitola
Rezidence Na noc se utábořili na malé mýtince a po předchozích zkušenostech s vlky rozdělali větší oheň a střídali se častěji na hlídkách. Vlci běhali po celém lese a nebylo výjimkou zaslechnout jejich vytí. Kdykoliv se nějaké vytí ozvalo, všichni byli na nohou. Do úplňku zbývalo jen pár dní. Nate si moc dobře uvědomoval, že není žádná šance zachránit Brixe a ještě se dostat na východní pobřeží včas. Jako hlavní cíl tedy bral zachránit velitele, i když si nebyl jistý, jestli ho v horách najde. Měl zrovna hlídku. Po předchozích zkušenostech procházel ostražitě kolem tábora. Nechtěl znovu udělat tu samou chybu. V ruce měl připravený luk a šíp, a kdyby uviděl vlka, okamžitě by vystřelil. Už po několikáté se podíval na hvězdy. Byla čistě jasná noc, měsíc byl někde v...
Simirajský bojovník – 22. kapitola
Elfové Pomalu otvíral oči. Nad sebou uviděl koruny stromů a dokonce i nebe. Všude bylo plno světla a oči si na to zvykaly pomalu. Chvíli mžoural kolem sebe. Když se trošku rozkoukal, chtěl se posadit. Sotva se ale trochu pohnul, na žebrech ucítil bodavou bolest a rána v noze se také ozvala. Vzdal tedy pokus a znovu si lehl. Připadal si omámený, jako kdyby spolykal několik prášků na spaní. „Už jsi vzhůru?“ ozval se nad ním známý hlas. Nate zamžoural, a když se vidění trošku zaostřilo, poznal Neda. „Jak je ti?“ zeptal se. „Už mi bylo i líp,“ snažil se Nate alespoň o slabý úsměv, „kde to jsme?“ „Ještě nevím. Nikdo z nás nesmí ven.“ „A jak jsou na tom ostatní?“ „Hik je na tom nejhůř. Má...
Simirajský bojovník – 21. kapitola
Hledání Všechny zajímalo, co Natovi král řekl. Chvíli dělal, že neslyší, a dotazy ignoroval, ale nakonec to nešlo vydržet. Kluci byli naprosto neodbytní. Zastavil a všechny si je prohlédl. Věděl, jak těžké pro ně bude přijmout, že je zradil velitel. „Neříká se mi to lehce a vím, že mi asi nebudete věřit, ale velitel Ridrick nás zradil.“ „Cože?“ nevěřili svým uším ostatní. „Já vím, reagoval jsem stejně. Mluvil jsem s králem o našem úkolu na poušti a on o něm nevěděl vůbec nic. Ridrick to udělal za jeho zády, jako kdyby se nás chtěl zbavit, a vsadím se, že to obvinění podal někdo na jeho popud.“ Všichni stáli jako přimražení. Nikdo nebyl schopen jakéhokoliv slova. „To nemůže být pravda. Je to náš velitel, proč by to...
Simirajský bojovník – 20. kapitola
Útěk Když se probudil, bylo už světlo. Slunce krásně svítilo a on poznal, že je něco kolem deváté hodiny. Měl hlad. Uvědomil si, že od té doby, co utekl, neměl skoro nic k jídlu. Jediná možnost, jak něco získat, byla jít se projít kousek do města a ukrást něco k jídlu. Vstal, protáhl se a zamířil k městu. Cesta byla krátká. Stejně musel jít opatrně a dávat si pozor, aby mu nebylo vidět do obličeje. Procházel ulicemi a nejdříve zjistil, kde je jaký stánek. Našel vetešníka, zbrojíře, ale také zelináře a pekaře. Zelinář se hádal s nějakou ženou o ceně velkého melounu, a tak měl čas prohlédnout si zboží. Po několikaminutovém okukování stačil ukrást pár švestek, jedno jablko a hrušku. Všechno si nastrkal do tašky přes rameno a zamířil o ulici dál k pekaři. Tam...
Simirajský bojovník – 19. kapitola
Návrat Cesta jim trvala necelé dva týdny. Nepospíchali. Nikomu se vracet nechtělo. Všichni věděli, že ta vážnost, s jakou byl dopis napsán, něco znamená. Všem se úzkostí svíral žaludek, když se na obzoru pomalu objevovalo město Zex. Jako vždy bylo rušné a lidé jim uhýbali z cesty. Měli namířeno rovnou do královského paláce. Nechtělo se jim tam, ale nedalo se nic dělat. Na nádvoří jim odvedli koně a přišel je přivítat velitel Ridrick. Vlastně to žádné přivítání nebylo. Nedočkali se žádných vlídných slov. Neřekl vlastně skoro nic. V patách se mu drželi dva strážní. „Je mi líto, Brixi, musím tě zatknout.“ Brix neodpověděl, pouze sklopil hlavu a udělal krok k veliteli. Natovi se to nelíbilo. „Cože?! To jako jen tak? Co nám takhle říct, za co to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
