Vzkaz lidem
Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. To jednou se Vesmírem ozvala hlasitá rána a narodila se Země. Nebyly to nejpříjemnější první okamžiky života. Celá hořela a vznášela se v naprosté tmě. A k tomu do ní ještě vrážely Meteority! Inu, nezbývalo jí nic než čekat. Po miliony let si jen povídala s Meteority, které k ní stále přilétaly, a ani si moc nevšímala dvou podstatných věcí – že totiž oheň na ní pomalu uhasínal a v dáli se rozsvěcovalo malé světélko. Teprve, když už úplně uhasla a světlo bylo opravdu silné, uvědomila si to. Tak začala plout Vesmírem za světlem, zatímco na šedé kůži se jí začaly objevovat Mráčky. A tak Země potkala Slunce. Slunce bylo to nejkrásnější, co kdy Země viděla. Krásně žhnulo a všechny planety na něm mohly oči nechat. No...
Matka Země
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Matkou jsi naší, strážce měst, Ze kterých vedou stovky cest, Svou krásu půjčíš květinám, S tebou není nikdo sám. Tvá moře jsou i pohoří, Ze kterých se říčky vynoří, Za dary tvé ti děkuji, Jež nalézám v každém příboji. Na polích ječmen dozrává, Oslav zástup se pořádá, Vesel tančí každý z nás, K oslavě přidává svůj hlas. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Země a já: Hnůj
Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Země je naše živitelka, a tak bychom o ni měli pečovat. Máme v plánu pořídit si domeček a je velmi legrační, že věc, na kterou se těším asi nejvíce, je to, až si založíme vlastní hnůj. A konečně budeme moct své zemi, nebo spíše zemině, vrátit to, co jí neustále bereme. Těším se na to, až promícháme hnůj se zeminou a obohatíme ji tak živinami a ona nám vydá své plody v podobě čerstvých domácích rajčátek, salátků, jahod a dalších plodin. Těším se, až budu pečovat o svou zem a nebudu muset vyhazovat bioodpad do směsi a ona mi to vrátí. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Pravda o vodě
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jsem tanečnicí, co tančí ti po tváři za zvuků deště. Jsem bojovnicí, co přetváří tvou lhostejnost, bortí věže. Jsem taková, jaká jsem. Projev mi respekt, a já tvé hrdlo potěším, zkroť mě, a v budoucnu ti snad dobře posloužím. Nejsem však tvůj přítel, to ode mě nečekej, Voda se nevzdává, porážku svou od ní přijímej. Redakční úpravy provedla Helenia...
Voda
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Voda je dáma, která si hraje s námi, zve nás na pikniky i na noční flámy. Osvěžit nás umí svým chladivým dechem a někdy nás překvapí nenadálým spěchem. Voda je život, skrz kapky k nám prýští, voda jsou peřeje, co naše plány tříští, voda je záchrana, co ochladí nám čelo, voda je živel, jež tvoří naše tělo. Já nedávno potkala pramen řeky známé, který skrze hory odvážně se láme. Jak potůček malý teče řeka Labe, až se stane největší – kdo se na ni hrabe? Čistá a průzračná je v ní její voda, osvěžit se můžeš, jedno však v tobě hlodá, proč, když teče dále mezi lidská města, proč je potom špinavá a není hezky čistá? Je to snad dílo černé magie? Nebo je to kouzlo jedovaté zmije? Proč si lidé neváží, co příroda jim dává?...
Lodní dobrodružství
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Těšil jsem se na to celý den, každou volnou chvíli. Už od snídaně, pak v práci, přes oběd jsem o tom vykládal kolegům. Někteří protáčeli oči v sloup, jiní mě už ani neposlouchali. Jeden se obědu raději vyhnul. Mluvím o tom často, ale dnes to udělám. Odpoledne moc rychle neutíkalo, odpočítával jsem každou minutu. Hodina vysvobození se ale pomalu blížila, až po celé věčnosti nadešla. Cesta domů se vlekla, stejně jako několik pater schodů bez výtahu. Pak už to šlo ráz na ráz. Během deseti minut jsem už ležel ve vaně plné horké vody, s voňavou pěnou a plastovými lodičkami.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
