Záhada ohně
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň odjakživa fascinoval lidi. Třepotavé plamínky mají své kouzlo, nikdy nejsou stejné, mění se, přeskupují, ohýbají, barvy přecházejí z jedné do druhé. Tu žlutá, tam červená, místy oranžová. Pak modrá a bílá, dokonce vzácně zelená či fialová. Člověk by mohl pozorováním ohně strávit celý život a ani by si nevšiml, že utekl. Ale pozor, hledíš-li dlouho do ohně, vhlédne pak oheň i do tebe. Jakou barvu má hořící duše? Možná ji nikdo nikdy hořet neviděl, ale občas potkáváme vyhořelá těla. Těla, kterým navždy zhasla jiskra v oku. Co oheň jednou pozře, to už nevrátí. A to dělá oheň tak záhadným. Redakční úpravy provedla Helenia...
Oheň
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň hoří, teplo hřeje, kouř vadí očím a nic dobrého jim nepopřeje. Oheň je dobrý přítel, však špatný pán. Když dokončí svůj úděl, nic dobrého ti nepřidá. Shoří domov tvůj, tak radši před ním stůj. Redakční úpravy provedla Helenia...
Dívka z ohně
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vždy, když jsem se podívala do plamenů, zmocnila se mě touha být jim blíž a blíž… Jednou jsem tomu neodolala. Já – já nevím, co jsem udělala, ale rodiče z toho byli zděšení. Od té doby jsme nikdy na chatě nedělali táborák a já jsem měla pocit, že je vše temné, nepřátelské, CHLADNÉ. Chybělo mi to nádherné teplo, ten uklidňující zvuk praskání dřeva, když hoří. Ach, byla bych schopna básnit o tom hodiny. Co hodiny, dny, roky! Ale naši už nechtějí nic slyšet. Brali mě ke spoustě psychologů i psychiatrů, ale nikdo jim neřekl, co mají dělat. Já to ale vím… Redakční úpravy provedla Helenia...
Plamínek na cestách
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je to již nějaký ten pátek, co jsem měl já, oheň, svátek, narozeniny a Vánoce v jednom. To mi byl den. Jedno malé škrtnutí. Jiskřička a už jsem se proháněl stohem slámy. To byl pocit. Mohutněl jsem, nabýval na síle a najednou jsem byl všude, už jsem si to suchou trávou pelášil přímo k lesu. Tam bylo ale dřeva, roští a spadaného jehličí. Věřte mi nebo ne, všechno jsem to na místě pohltil. Jsem to ale nenasyta. Když to vypadalo, že mě nemůže nic zastavit, tak se to stalo. Z čista jasna se objevila ona, voda, a všechno mi pokazila… Redakční úpravy provedla Helenia...
Požár
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Někde něco spadlo. Schoulím se o něco více, jako bych chtěla zmizet. Nevidím je, ale na kůži cítím hrozivé teplo. Sežehne mě, vím to, za chvíli ze mě nezbude více, než jen hromádka popela. Víčka sevřu silněji, snažím se ty myšlenky vytlačit z hlavy. Moc mi to nejde. Chce se mi brečet, ale slzy nepřichází, oči nemají dost vláhy. Ani nevím, jak se to vlastně stalo. Jen jsem se najednou vzbudila a věděla. Věděla, že umřu, protože všude kolem byly plameny. Od té doby se tu choulím, oči zavřené, čekám na smrt. Až nakonec přijde. To už ani nic necítím. Redakční úpravy provedla Helenia...
Oheň
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dobrý sluha, ale zlý pán, s ohněm radno není si hrát. Hřeje ruce, barví tváře, však nebezpečná jest to záře. Majetek ničí, životy krade. A když už tančí, boj se, hrade. I Tebe zničit může, sílu velkou má. Moc nedozírná plameny ovládá. Neničí jen, on i slouží, kdysi po něm každý toužil. I nyní lidé žádají oheň ten náš přesilný. Sluha nad sluhy vždy je žádaný, vždy vítaný. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
