Anyon – město magie – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Strážný golem působil jako jako zvětšená verze cínového vojáčka. Jen jeho paže tvořená čepelí působila převelice ostře a nebezpečně. Pochodoval po nádvoří společně s dvěma dalšími kopiemi, noční světlo se odráželo od lesklého kovového povrchu. Brána sídla se zachvěla a její okolí lehce zazářilo. Hlavy všech golemů se natočily přímo k ní a těla se natočila a postavila do bojového postoje. V bráně se v jediném bodě přerušila záře, jako kdyby to byla voda, kterou někdo odfoukává stranou. Záře se odsouvala k okraji, až se vytvořil pravidelný kruh o velikosti malého mlýnského kola. Kousek od tohoto bodu se za branou objevila postava v modrozlatém rouchu. První golem...

Evropa – Nový svět – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Dvanáct zdatných můžu se sešlo v postranní místnosti u východu z bunkru. Byli vyzbrojeni nejrůznějšíma zbraněma od pistolí přes brokovnice až po pušky. V batozích měli nespočetnou zásobu munice a několik granátů, které ovšem nechtěli úplně používat, aby nezničili část Pevnosti. Po chvíli se objevili i Taran s našimi sourozenci a všichni se společně vydali do tunelu. Cesta zpět se zdála delší, než cesta sem. Každý se hloubal ve svých myšlenkách a nikdo nevydal ani hlásku. Zmítala se jimi zoufalost, kterou pocítili naposledy před čtyřmi lety, kdy měl být konec všeho. Teď ale měli přijít o svoji druhou šanci. Dokážete si to představit? Když víte, že není žádný způsob, jak utéct ze svého vlastního života. Když vaší...

Pronásledovaná – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Kapitola 3 – Šílenství „Ty jsi se zbláznila,“ vybuchl hezoun, když mu sestra doma vypověděla všechno co měla na srdci a otočil se k její kamarádce, jako by čekal, že mu zrzka dá za pravdu. „Hele vím jak to zní, ale je to pravda,“ bránila se Petra a nespouštěla z bratra prosebné oči. „Musíš mi věřit, potřebuji pomoc!“ „Jo, to potřebuješ, nejlépe od psychiatra,“ uzavřel Lukáš a chystal se vyjít ze dveří ven. „Tak jí to dokaž,“ vyprskla Lenka zjevně znechucená krutým a odmítavým postojem svého idola. „Cože?“ zarazil se brunet a napůl se otočil zpět. „Jestli si myslíš, že Petra kecá, tak jí to dokaž. Pomoz jí s tim a dokaž, že blbne a nic se ve skutečnosti s ní ani knihou neděje,“ založila si zrzka ruce na...

Nevinná tvár – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… Upozornění: Povídka není vhodná pro čtenáře mladší 12 let – obsahuje násilné scény a vulgarismy. * V pondelok ráno ma prebudilo tresknutie dverí. Strašne som sa zľakla, že nám Michal vtrhol do izby, ale tie boli na pevno zavreté. Opatrne som teda vyliezla z postele a nakukla som na chodbu. Všade bolo ticho a tak som sa odvážila pozrieť aj do obývačky a do spálne, po Michalovi nebolo ani stopy. S nádejou som skúsila otvoriť aj dvere na kuchyni, ale zbytočne-boli zamknuté. Vrátila som sa teda späť k Jurkovi, ktorý ešte spal a premýšľala som kam asi tak mohol ísť Mišo. Bolo jasné, že do práce nešiel, z tej ho predsa vyhodili. Uvažovala som čo ďalej, nemôžem sa ponevierať po meste, keď sa on môže kedykoľvek vrátiť...

Nebezpečná láska – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje násilí a vulgarismy. * 5 dní před… Anastazie Ze spánku mě vytrhla pronikavá vůně. Pomalu jsem se zvedla, zamžourala očima a vydala se do koupelny. Po pohledu do zrcadla jsem zpozorovala velké kruhy pod očima, únavu v očích a celkovou nevyrovnanost. Bylo toho na mě moc. Celý život se mi obrátil vzhůru nohama – babička byla zabita a policie pořád nevěděla, kdo byl pachatelem, já a James… jsme spolu, čekáme miminko a… jak to vůbec zvládnu? Všechny tyto myšlenky mi vířily hlavou a já cítila, jak se mi podlamují kolena. Po pár minutách boje se sebou samotnou jsem se sesunula na zem a propadla v pláč.   James  Dnes ráno jsem vstal dříve, abych mohl...

Jen jednou člověkem – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Dveře do malého sálu konferenční místnosti na hlavním velitelství se tiše, téměř neslyšně zavřely. Nejspíš to nikdo ani nezaregistroval; všichni účastníci Velké schůze seděli za konferenčním stolem, mlčeli a navzájem se pozorovali. Derrick měl mizernou náladu a nejraději by vůbec nic neřešil. Noční můry, které ho poslední dobou trápily, se poslední noc před Schůzí ještě zintenzivnily. Derrick nevěděl, jak dlouho spal, ale měl dojem, že minuty klidného spánku by dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Když v místnosti trochu potemněla světla, aby se oči vrchních velitelů tolik neunavovaly, povzdechl si a psychicky se připravil na to, co mělo přijít. „Rád vás tu vidím a jsem rád, že jste dorazili včas,“ začal...