Za lepší zítra II. – Mlha prokletí
Druhá část Spisovatelského klání právě začíná „To je divné. Odkud se vzaly ty pochodně?“ přemýšlela nahlas Beatriz a udiveně se dívala kolem sebe. „No, to je přece jasné. Prostě… prostě…“ víl se snažil odpovědět něco rozumného, i když absolutně netušil, co dělají čerstvé hořící pochodně v kamenné chodbě, kterou nikdo nenavštívil celý tisíc let. Kráčeli v husím pochodu, ve předu vedla celou skupinku Graciela rázným, pro elfy typickým krokem, za ní, tak, aby jí stačila, poklusávala Beatriz, pak Susannen a na konci byl Ulm, viditelně kulhající a bledý bolestí, ale tak ztřeštěný na to, pomyslela si Graciela, aby si to nechal aspoň trochu vyšetřit a obvázat. I když se ta zrzka sama nabízela! To Graciela nechápala. Ona by oibitovi nepomohla, ani kdyby umíral. Ani kdyby...
Za lepší zítra I. – Až se setkají ti, kdo se nikdy nesetkají
První soutěžní dílo se právě představuje. „Opravdu myslíš, že je to nutné?“ „Nemyslím. Vím. Aro, kdyby neexistovala tahle zkouška, vyvraždili by se navzájem.“ prohlásil mrzutě Thror, jeden z dvojice Stvořitelů. „To ty děláš za ně. To už si opravdu nevzpomínáš na to, jak jsi vyhladil trpaslíky?“ „Mohli si za to sami. Jejich zástupce neměl být tak chamtivý a sobecký.“ „A co trolové? A goblini? A skřítci? A obři?“ „Tak tohle už, prosím tě, nevytahuj. To je dávno i na mě.“ „Ale stvořili jsme je, aby žili v míru a spokojenosti!“ „U mojí vlastní svrchovanosti, Aro! Chovej se jako Stvořitel! Trochu nadhledu na celou situaci! Oni v míru už dávno nežijí! Navíc nemůžeme jen tak zrušit něco, co jsme kdysi ustanovili.“ Ara si povzdechla. „A proč ne? My si můžem dělat, co...