Sbohem a nashledanou – 1.

Osmé soutěžní dílo se právě představuje. „Otevři oči a pohlédni“ pronesl jemný ženský hlas. „Stačí jedna chyba a jsou moji!“ zasmál se. „O tom pochybuji, drahá“ odporovat druhý. Z mlhy vystoupila mužská postava, dobře stavěná, sen všech mužů. Chraplavě se zasmál. „Jsou silní. Všichni“ nechal se slyšet. „Ale, nepovídej. Nejsou všichni jako my. Mají své slabiny. Choutky. Přání? Ano, ale i chamtivost, bezohlednost a být vítězem nad ostatními. V tom jsou porazitelní.“ Muž natáhl ruku a z mlhy vyklouzla jemná ručka. Nikdo by neřekl, že by tato chladná, krásná ruka mohla ovládat tak děsivé umění, že se o tom bojím vyprávět. „Ano, to máš pravdu“ smutně povzdechl. Upřel zářivě zlaté oči do mlhy a nepatrně se usmál. Jeho již tak nádherná tvář ještě víc zkrásněla a on...