Ledová náruč
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je mi devět, když stojím na okraji říčky a sleduji to otravné mrňavé stvoření, jak z dřevěné lávky vedoucí na druhou stranu řeky krmí kachny kousky chleba. Nechci tady být. Měl bych být s kamarády, ale místo toho jsem uvězněn s tímhle… špuntem. Protřesu ztuhlé ruce a zastrčím je do kapes v naději, že je uchráním před chladným listopadovým větrem. Špičkou boty bezděčně kopnu do hromádky spadaného listí, a pro jednou je mi zcela ukradené, že se zašpiním. Neměl bych tu být. Copak jsem já snad rodič? Prosil jsem se o sourozence? Občas zvednu pohled k radostné dětské tvářičce a nechápu. Nechápu, co vidí na těch opeřencích, chlebu, a proč tady oba stojíme, zatímco nám dešťové kapky padají za krk. Jsou studené...
Promáčený pavouk
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kapka vody z nebe spadla na velká pavoučí kusadla. Pavouček je promáčený, celý den má hned zkažený. V duchu proklíná hnusné deště, které mu teď brání v cestě. Další kapka dopadá, víc zkažená nálada. Pavouček slzy roní, pak pod deštníkem hlavu skloní.
Vedro trávím u vody
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kap, spadla mi z prstu u nohy kapka zpět do jezera. Bylo vedro k padnutí. Na slunci jsem se smažila, pražila, umírala jsem. Proto taky ten pobyt u vody. Byl tu klid, až neobvyklý. O tomhle místě téměř nikdo neví. Ostrůvek, na němž jsem, je vlastně ukrytý v otevřené části jeskyně. Proto to vedro. Cesta sem je jinak až neuvěřitelně studená. Ale mně se tu líbilo, mít soukromé koupálko je přeci něco. Stoupla jsem si na břeh miniaturního ostrůvku, zhluboka se nadechla a skočila šipku. Žbluňk. Že jsem skočila špatně a bez přemýšlení, mi došlo brzo. Tělo našli za týden.
Voda zachraňuje
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Šplouch. To byl zvuk, který se ozval při dopadu košíku do moře. V tom koši se ukrývalo miminko. Moře bylo divoké a rozbouřené, ale jakmile zaslechlo pláč, tak se uklidnilo. Teď jen jemně houpalo a malé miminko se uklidnilo. Voda nevěděla, co má dělat. Najednou se rozhodla. Jižní proud zesílil a koš nabral jasný směr. Sídlo boha Poseidona. Koš jemně ťukl o dveře a ony hned otevřely. Vyšel z nich muž. Vyňal dítě z koše a prohlédl si jej. Dítě bylo tmavé pleti a mělo černé vlasy. Bůh neváhal a vzal jej domů. A tak voda zachránila další nevinný život. Redakční úpravy provedla Helenia...
Voda nad zlato
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je tomu už mnoho let, co se náš svět změnil a my kouzelníci opět vykoukli mezi mudly. Avšak nezměnilo se jen to, že jsme se přestali ukrývat. Změnila se i sama země, kterou společně s mudly obýváme. Země zpustla. Mnoho mudlovských vědců říká, že naše planeta se přiblížila ke slunci a tím pádem se voda začala vypařovat. Moře se začala zmenšovat a jezera, řeky i ostatní sladkovodní zdroje téměř vyschly. Nemluvě o tom, že ledovce už dávno roztály a zmizely kdo ví kam. A proto se stala voda cennější než zlato a všechny peníze rázem ztratily hodnotu. I kouzelníků se dotkla tahle změna, proto se rozhodli dát svou existenci najevo a pomoci tak mudlům vrátit naši planetu do nějaké rovnováhy. Avšak nejsme všemocní a ani...
Vodní zrcadlo
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dívka se opatrně nahnula nad hladinu rybníka. Hladinu čeřily jemné vlnky, které vytvářel téměř neznatelný vánek. Dívka se pomalu nahnula nad hladinu a spatřila svůj odraz. Tak jako tolikrát předtím, hleděla na ni obyčejná kulatá tvář rámovaná světle hnědými vlasy, spletenými do copu. Pouze jediná část obličeje byla zajímavá. Dívčiny oči. Tmavě modré, hluboké jako studny. Byly tak plné vody, její barvy a čistoty. Každá dívka jí je záviděla. Byly to dva drahokamy v jinak tuctové tváři. Dívka vztáhla ruku a prsty se lehce dotkla odrazu. Obraz se zavlnil a pak náhle zmizel. Z hlubokých modrých očí ukápla osamělá slza. Redakční úpravy provedla Helenia...