ŽD6 – Spěchejme pomalu
Pohádkové drabble Pavouk a šnek se potkají na jídelním stole. Pavouk se směje: „Hrozné, jak všude slintáš! Všechno je od tebe upatlané! A jsi pomalý.“ Šnek se jen ušklíbne a frčí dál k misce na kraji stolu. Osminožec skáče okolo. „Jéhehe! Chachachá! Budu tam rychleji než ty. Mám nohou osm!“ Všechny zmíněné končetiny se rozběhnou. Jedna zatáčka, druhá, kličkování. HOP! Najednou smyk. Členovec se vznese a zmizí za okrajem stolu. Hlemýžď si v klidu vezme kus salátu z misky. A s chroupáním přijede k okraji, kde se jeho známý houpe na pavučině. „Hm, ale já mám jistotu, že na mě zbude jídlo.“ Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD6 – Nač čekat?
Pohádkové drabble Ležela na posteli s nebesy a dívala se z okna. Tolik se nudila! Čekat na prince zní snadně, ale vlastně je to nuda. Byla tu už, kolik, pět let? Je na čase s tím něco udělat. Jinak by se taky nemusela dočkat. Zvedla se, proklouzla dveřmi a pokračovala, dokud nenašla usmaženého rytíře s mečem. Vzala meč do ruky a vydala se dál. Zachrání se sama. Drak zemřel rychleji a snáze, než očekávala. Před slují se zastavila, užívala si sluníčka a větru ve vlasech. A pak se s mečem v ruce vydala do světa. Bez prince žila šťastně až do smrti. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD6 – Zachránce
Pohádkové drabble Docházely mu síly. Nezvládne to. Ve zraněné ruce mu bolestivě škubalo. Zmohl se na poslední švih mečem. Naštěstí se drak zrovna otočil a rytíř ho zasáhl přímo do srdce. Stvůra zařvala, zakymácela se a padla na zem mrtvá. Mladík si vydechl úlevou. Měl namále. Štěstí stálo při něm. Teď ještě najít princeznu. Pustil se točitým schodištěm do věže. Rozrazil dveře. Tam, na lůžku u okna, spala líbezná dívka. Světlá pleť, zlaté lokny rozprostřené na polštáři. Sklonil se nad ní a něžně ji políbil na rty. Krásné dívčino tělo se změnilo ve stařenu. Zpod vrásčitých víček se na rytíře šklebila čarodějnice. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD6 – drabble od Zpytlehněva
Pohádkové drabble Byla jednou jedna princezna a tu jednoho krásného dne unesl drak. Nešťastný král s královnou sehnali všechny rytíře z okolí a slíbili půl království a ruku své dcery, kdo princeznu zachrání. Všichni rytíři se dali na útěk, jen ten nejstatečnější přislíbil záchranu. Vzal si meč, oblékl brnění a na hřbetě svého věrného oře zdolal vysoké hory, vyprahlou poušť a daleké země. Přes pole a luka musel rytíř pěšky, jelikož věrný oř vypustil duši. Po mnohých útrapách rytíř konečně dorazil do dračí sluje, kde nalezl draka. Vytáhl meč a drak mu ukousl hlavu. A drak žil šťastně až do smrti. Konec. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD5 – Černá
Drabble formou deníkového zápisu Milý deníčku, dnes jsem zase viděl svou kočku, jak se chová jinak než jiné kočky. Asi jsem už paranoidní. Ale není normální, aby kočka chodila venku po zahradě stále do kolečka. Na tom samém místě jako minule. Dělá mi starosti. Bojím se, že je to nějaká předzvěst něčeho špatného, i když to si lidé obvykle o mé kočce myslí i bez toho, aby chodila v kruhu. Dneska nepřestala, ani když se spustil silný liják. Musel jsem pro ni dojít, usušit ji a nakonec i sebe. Když se tak stalo, tak stejně zírala na to místo. Hrozně mě to chování děsí. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD5 – Zo života hanblivej stredoškoláčky
Drabble formou deníkového zápisu Piatok, 13. 4. Nenávidím piatky trinásteho! Prosím, vymažte ich niekto z kalendára! Zase som sa pred ním strápnila na celej čiare. Keď som išla po angline do labákov, nedokázala som z neho spustiť oči. Samozrejme, nedávala som pozor, zakopla a natiahla sa pred partou štvrtákov. Rehotali sa ako zmutovaní orangutani. A čo je najhoršie, aj on. Nenávidím ho! Pondelok, 16. 4 Nič nechápem. On mi pomohol pozbierať knihy, ktoré som rozsypala pri zrážke s tou blbou tretiačkou. Chvíľu mi hľadel do očí, usmial sa a podal mi veci. Skôr, než odišiel za spolužiakmi, zašepkal: „Prepáč ten piatok.“ Som v šoku. Redakční úpravy provedla Helenia...