Anyon – město magie – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * O několik dní dříve… Markus neměl tyto zasedání naprosto rád. Ačkoliv patřil k vrcholu všech mágů, tak mu vždy připadalo, že na to jakou mají mágové moc, tak stejně jako prostí lidé tráví až moc času dohadováním a málo konáním. Ostatně byl váženým členem magické rady právě díky tomu, že dokázal mezi vším dohadováním najít nějaké smysluplné rozhodnutí, nebo alespoň rozhodnutí. Toto se pak rozhodl naplnit a bylo to tak mnohdy lepší než jen nekonečné dohady a polemizování o tom, co je správně a co špatně. Pochopitelně nikdo není neomylný, takže někdy se rozhodnutí prokázala být mylná, nebo nevedla ke vhodnému výsledku, nicméně i tak bylo snažší změnit směřování za chodu, než...
Nebezpečná láska – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * 30 dnů před… Začal nový školní rok. Všude byl ruch, všichni se vítali, vyprávěli si zážitky z letních prázdnin a já jsem čekala na svou nejlepší kamarádku. Opět měla zpoždění. Od doby, co se známe, snad nikdy nikam nedorazila včas. Čekal nás poslední rok na této škole. Ani jedna z nás jsme neměly žádné plány do budoucna, ale nijak nás to netrápilo. Jak jsem tak stála na chodbě a přemýšlela, vynořila se přede mnou drobná postava. Janet. “Konečně jsi tady!” sykla jsem na ní na oko podrážděně, “tak promiň, ale máme ještě pět minut, tak dělej, nebo přijdeme do třídy jako poslední a nechytneme dobrý místa.” Hned jak to dořekla, popadla mě za rukáv a táhla mě na naší první hodinu. “Myslíš, že pan Tier zase zestárl...
Život s koňmi – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Jmenuji se Seila a chodím na vysokou. Můj příběh se odehrává ve Španělsku, v nejkrásnějším městě této země, v Brazílii. Dříve jsme bydleli v Londýně, ale z určitých důvodů jsme se museli přestěhovat. Máma s tátou byli dokonalý pár, milovali se, chodili spolu na schůzky jako za mlada. Nikdy se nehádali, nebo jsem je alespoň nikdy neslyšela. Vždy jsem si myslela, že jsem dítětem lásky. Každý den jsme společně alespoň večeřeli, protože přes den jsme každý lítali někde jinde. Vždy jsme si hlasitě povídali zážitky a upřímně se u toho smáli. V pátky jsme měli filmové večery s popcornem a nikdy se nestalo, že by to někdo z nás zrušil. Vždyť jsem si říkala, jaká je náhoda, že mají oba vždycky čas, ale později mi to přišlo...
Nevinná tvár – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… Upozornění: Povídka není vhodná pro čtenáře mladší 12 let – obsahuje násilné scény a vulgarismy. * Ešte kúsok! Ešte chvíľu musí vydržať! Ako som mohla byť tak slepá, behalo mi hlavou. Myšlienky bežali len o niečo málo rýchlejšie než ona. Ak bude len o trochu pomalšia, stane se jej to osudným! Cítila, kto ju prenasledoval? Alebo to snáď bolo len v jej hlave? Ešte jeden krok! A ešte jeden! Ako som to mohla dopustiť, pomyslela si. Únava a bolesť svalov jej zaliezala až do morku kostí. A vtom ju to udrelo. Ako rana do hlavy, pokiaľ nebola skutočná. Nezáleželo na tom. Je neskoro, rezignovala, a bolo to to posledné, čo si kedy pomyslela. 3 mesiace pred tým: “Mamííí, mamíí,” Rozliehalo sa po spálni. To bol môj...
Probuď se, nebo zemřeš – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to to poslední, co jsem si pomyslel. O 24 hodin dříve „Vstáváme!“bylo to první co jsem slyšel jako už skoro každé ráno. „No tak šup… Nemáme tolik času. Za 10 minut tě čekám...
Evropa – Nový svět – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Bylo jí přesně 13, když se to stalo. Amerika vedla s Čínou dlouholetou válku, která skončila téměř úplným zničením všeho nám známého. Poslední dny...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
