Anyon – město magie – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Velkou ironií města mágů je to, že vás magie prozradí více než cokoliv jiného. Mágové dokáží vnímat magii okolo sebe. Je to částečně vrozený smysl, částečně důsledek mnoha let cvičení. Tak jako prostí lidé mají pět smyslů, tak mágové mají šestý. A proto nejjednodušší způsob, jak projít Anyonem v utajení, je zvolit prostý oděv poutníka, ideálně s brašnou plnou nějaký cetek a pohybovat se bez magie městem. Nikdo na úrovni si vás ani nevšimne a pokud moc nesmrdíte, tak ani prostá stráž se s vámi nezalamuje. A Markus toto dobře věděl. A tak v prostém oděvu, hlavu zpola zakrytou, úmyslně lehce ušpiněnou sazemi z komína. Potloukal se městem, posedával u krčem, obhlížel trh. Zkrátka...
Nebezpečná láska – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… Upozornění: Není vhodné pro čtenáře mladší 15 let. Obsahuje sexuální scény, násilí a vulgarismy. * … nalistovat první kapitolu 17 dní před… Ztratila jsem pojem o čase. Mé tělo bezvládně sedělo na podlaze a oči se nedokázaly odtrhnout od babiččina mrtvého těla. Nevěděla jsem co mám dělat. Měla jsem se bát? Byl pachatel ještě uvnitř domu? Mé myšlenky se mou hlavou vlekly šnečím tempem. Nebyla jsem schopna racionálního myšlení. Po nějaké době mi došlo, že bych na místo měla zavolat policii. Pomalu jsem zvedla ruku, nasměrovala ji do kapsy a tam nahmatala mobil. Podařilo se mi ho odemknout až na čtvrtý pokus. Chvíli mi i trvalo, než jsem si vybavila číslo policie. Sotva vteřinu se telefonní číslo vytáčelo a už...
Příběh z kostek: Leila
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Autor požádal o anonymní vydání. * Leila se posadila a přemýšlela nad událostmi posledních dnů. Od průplavu tou strašlivou soutěskou uběhl sotva týden, ale Leile se zdálo, že už je to celá věčnost. Nikdy se nedalo říct, že by byla zrovna křehkou dívkou, přesto jí její nové zkušenosti nedávaly spát. Přemýšlela o všem, co se stalo, a dokonce si říkala, že by byla raději týden bez vody někde na poušti, než další hodinu na téhle plachetnici. Čas jí plynul pomalu; krátila si ho tím, že sledovala písek v přesýpacích hodinách, jak se tiše a výmluvně sype dolů. Najednou se z paluby ozvaly nějaké rány a křik. Pro Leilu to nebyl žádný hlavolam. No jasně, pomyslela si, kapitánovi...
Příběh z kostek: Svádění marnění
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. „Mám ráda dobrodružství,“ řekla žena. „Já také. Proto jsem sestrojil toto,“ ukázal z okna na dvorek, kde stálo kolo s křídly a vrtulí. „Návod jsem našel v ježkovi v kleci.“ „Myslela jsem, že byl zničen.“ „To si Foglar vymyslel. Ale já jsem se dozvěděl, že Rychlé šípy plánek získaly. Koupil jsem ho od nich za bednu hroznového vína. Kolo jsem sestrojil, jak vidíte, a zažil jsem na něm již spoustu dobrodružství.“ Na chvíli se odmlčel a pak začal vyprávět. „Onehdy jsem si řekl, že se proletím nad Saharou. Bylo mi tam velké vedro, inu, poušť. Naštěstí se spustila bouře, lilo jako z konve. Přistál jsem u lesa a schoval jsem se pod stromy. Vtom jsem uslyšel zavytí. Byl to vlk....
Příběh z kostek: Unášen bouří
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Najednou jsem se probudil na plachetnici, kterou unášela silná bouře. Viděl jsem, jak naše posádka pobíhá po celé palubě, stahuje plachty a přivazuje lana. Jen já jsem nehnutě hleděl na tu zkázu a nemohl se ani hnout. Tak rád bych vstal a pomohl ostatním, ale moje nohy mě neposlouchaly. Byl jsem v transu. Docházel nám čas a bouře nabírala na síle. Moře bylo tak dravé a lačné po našich životech. Po chvíli se před námi objevil ostrov. Naše jediná šance! Když jsme připluli blíže ke břehu, což bylo těžké jako vysvobodit ježka z klece, zjistili jsme, že je obehnán korálovým útesem, což byla špatná zpráva. Naše loď do něj narazila a my šli ke dnu. Spadnul jsem do...
Jen jednou člověkem – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. O dva měsíce dříve… Chodbou se rozléhaly rázné, ale pravidelné kroky. Netrvalo dlouho a za rohem na konci chodby se vynořila shrbená silueta středně vysokého muže s neupraveným strništěm. Byl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
