Učedník Smrti – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… * … nalistovat první kapitolu Bolest, vzdálené šumění v uších, rozmazané barvy a nevěřícný údiv nad tím, co se to vlastně stalo. Neuvědomoval si pořádně nic. Zatím. Do nemocnice ho převezli velice rychle, přesto byl jeho stav natolik vážný, že šance na přežití byla opravdu malá. Rovnou putoval na sál, kde se pokoušeli zastavit masivní vnitřní krvácení a pak… „Ztrácíme ho!“ Ten zvuk však James nevnímal. On měl náhle pocit, že všechno je v pořádku. Najednou ho nic nebolelo, neslyšel žádný podivný šum, ani vidění neměl rozmazané. Posadil se. Připadal si podivně lehký, a když si prohlédl své ruce, pochopil. Z nějakého nepochopitelného důvodu byly skoro průhledné. Běžně by ho...
Nevinná tvár – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… Upozornění: Povídka není vhodná pro čtenáře mladší 12 let – obsahuje násilné scény a vulgarismy. * Moja nočná mora sa ešte neskončila. Čím viac som sa toho večera bránila, tým viac to Michala bavilo. Divoko sa pri tom smial a bolo mu jedno ako veľmi mi ublížil. Tvrdo si išiel za svojím. Jurkov plač mi trhal dušu, potreboval ma, no ja som bola pripútaná k posteli a nemohla som za ním. Plač ustál a ja som začala tŕpnuť hrôzou čo sa stalo. Minúty sa vliekli a každá odbitá sekunda sa hlboko zarezávala do môjho srdca. Konečne bolo po všetkom. Michal mi uvolnil ruky a spokojne sa zvalil vedľa mňa na posteľ. Bez premýšľania som sa vrhla k dverám a prudko som ich otvorila. V kúte na zemi spal malý Jurko, schúlený do...
Život s koňmi – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Běhala jsem z pokoje do pokoje a proklinala naše, že koupili takový velký dům. Táta nikde nebyl a tak jsem zkusila poslední možnost, která mě napadla – tátovu klubovnu pro pravé chlapy. Jednalo se o velkou místnost s biliardem, šipkami, bowlingovo dráhou a mini ledničkami na pivo. Nechyběl ani bar. Když jsem vešla dovnitř, znovu jsem zatajila dech. Jako když jsem místnost uviděla poprvé. Byla tak velká a přitom tak velmi útulná. Táta zde pořádal pánské jízdy každý druhý týden a jeho kamarádi se sem vždy rádi vraceli. O tomto pokoji se praví legendy, kterým jen málokdo věří. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla, že se v rohu něco pohnulo. Zbystřila jsem a spatřila...
Probuď se, nebo zemřeš – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Bezradně jsem hleděl před sebe. Tohle se přeci nemohlo stát. Ale stalo. Byl pryč a já díky své neschopnosti nezvládl udělat vůbec nic. Klesnu na kolena a snažím se uklidnit. Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Bylo by to jinak, kdybych byl schopen ovládnout to co je ve mně? Zachránil bych ho? Vůbec bychom tu nemuseli sedět. „Ciri!“slyšel jsem křik jako by z dálky. „Ciri!“přibližovalo se to a já pak cítil na svém rameni něčí ruku. Trhnu sebou a otočím hlavu, kde uvidím Rianu. Párkrát překvapeně zamrkám a slabě polknu. „Ri…,“zamumlám a stále značně vykolejený jako bych si to nedokázal připustit. „Co se stalo?“ptala se a sevřela mě v náručí. Přišlo mi jako bych z jejího...
Pronásledovaná – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Kapitola druhá – Pocity Dívka zděšeně vykřikla a prudce se otočila. Vytřeštěnýma hnědýma očima pátrala po setmělém pokoji za sebou. Srdce jí bušilo tak, že jí bolela hruď. Zrak jí klouzal po jednotlivých kusech dřevěného nábytku a mysl se připravovala na setkání tváří v tvář s tou děsivou bytostí, kterou kniha popsala. Ale nic se nedělo. Pokoj byl stále takový jako vždy. Knihy byly na svém místě pečlivě seřazené v knihovně, květiny tiše odpočívali na okně a polštáře se líně válely na křeslech na druhé straně konferenčního stolku. Petra se zmateně zarazila, ještě jednou se pomalu a velice pečlivě rozhlédla po pokoji od jednoho koutu k druhému a pomalu se začala uklidňovat....
Jen jednou člověkem – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Zdálo se, že se z vyšších velitelů výzkumu v pevnosti vytratila veškerá radost. Mrazivá a dusná atmosféra, která tu teď nastala, byla tak hustá, že by se dala krájet nožem; bylo naprosto neuvěřitelné, že v ní lidi stále dokázali pracovat a vyvíjet snahu o výzkum. Přesto však bylo zjevné, že v hlavním velitelském štábu něco není v pořádku. Nikomu nemohly uniknout nevraživé pohledy, které si Derrick Wilkins vyměňoval se zbytkem velitelství. Do Velké schůze zbývaly dva dny a Derrick pořád neměl ani ponětí, jakým způsobem bude svoje postavení v pevnosti hájit. Navíc posledních několik dní velice špatně spal; pronásledovaly ho noční můry, které byly srovnatelné, ne-li ještě horší...