DM 2 – Lilien
A zem žila dále Jedno království, dva sourozenci a spor o trůn, který začal nedlouho poté, co starý král zemřel. Kdo z dvojčat usedne na trůn? Kdo nastoupí po otci? Ten, který se narodil o 10minut dříve, nebo ten, který vyhrával všechny rytířské turnaje? A tak rozhodla stará královna, která byla tuze moudrá. Poslala oba syny do světa, aby si našli nevěstu a naučili se dobrému chování. Uplynulo 5let od chvíle, kdy oba sourozenci odešli, kde jim je konec, nikdo neví. Stará královna zemřela a na trůn usedl milý mladík, po boku třetího dítěte, dcery krále a královny. A tak zem žije i nadále.
DM 2 – Janel
A zem žila dále Milý tatínku, Pamatuješ si na to malé políčko, které jsme měli za domkem? Jednou nám ho vypálili. Podupali ho a všechnu úrodu zničili. Zbyl tam jen popel, hromady popela. Mysleli jsme, že je konec, že už tam nikdy nic nevypěstujeme. Ale víš co? Přešlo to. Za několik let, za nějaký čas. První semínka začala klíčit. Vystrkovala hlavičku a natahovala se ke slunci. Mohli sice podupat, poničit a vypálit všechnu úrodu. Ale zem, zem žila dále. Víš, tatínku, chtěla bych to umět taky. Pošlapali mě, spálili ve mně všechno dobré. Chci žít dále. Ale asi to neumím. Je mi to líto…
DM 2 – Cerridwen
A zem žila dále Láva a pak spousta deště. Země žila. Směs vesmírného odpadu v kanystru HG67X, co shodili mužíčci z kosmické lodi. Ale co už, přežije všechno. Množící se buňky a dinosauři, co dupali a ničili, co jim přišlo pod pracky. Malý kus šutru, co si jen tak přiletěl. Pár nonstop vybuchujících sopek. Prach v atmosféře. Co na tom? Halekající opice, co se naučily chodit, používat oheň. Horší než mravenci. Množily se jak kobylky. Země jich měla plné zuby – ale žila dál. Černá díra, co postupně vcucávala na co přišla. Slunce pryč, mravenci pryč… Žila. Ale tu gravitaci už fakt neměla šanci vydýchat.
DM 2 – Marguerita
A zem žila dále Dusot kopyt rozevlál sluncem vysušenou zem. Tolik toužila po vodě! Neviděla jí už několik týdnů a nekonečných dnů. Jen vedro a sucho. Přála si být zavlažená. Nechat na sobě bubnovat letní déšť, který by stékal do vysušených prasklin země. Tak moc si to přála! Už v ní nic nežilo. I žížaly vzdaly své čekání a raději za svou zem položily život. Vstřebala jejich těla s povděkem. Tu jednoho odpoledne, kdy slunce opět opékalo zem, se něco změnilo. Na zem byla postavena bouda. Něco v ní bylo. Netrvalo dlouho a k boudě přišel člověk. A vyndal záchranu pro celou zem. Matonni.
DM 2 – Linn
A zem žila dále Slzy jemné a zároveň pálící jako rozžhavené železo, slzy horké jako čokoláda dělaná v té výborné cukrárně na rohu, slzy, které nepřestávaly téct… Posadila se. Už nikdy nebude nic jako dřív. A přece jen to nikomu nevadilo, jen jí. Nikdo nepotřeboval znát, jak se cítí ona, všichni se starali jen o sebe. Chápala to. Taky dřív bývala taková. Vlastně i zůstala. Smutně se pro sebe usmála. Svět nezajímá, co se stalo jí, její slzy se v něm ztratí v té tisícovce jiných hořkých slz, které prolili stejní zoufalci jako je ona… Jí s zhroutil svět, nežila, ale země žila dál…
DM 2 – Wenai
A zem žila dále Srdce puklo a zemřelo. Opuštěno v celém širém světě, který se zhroutil a rozpadl na drobné bezvýznamné kousky. Vše pozbylo svůj řád. Tak nač dávat nohu před nohu, nač dýchat, sledovat let ptáků, nijak nepoznamenaných, poslouchat zpěv drozda… Srdce puklo a v okamžení je zaplavilo tisíce a tisíce drobných okvětních lístků sedmikrásek. Ale ty je nedokázaly vyléčit. Jejich letmé dotyky jen málo tišili bolest a mísily se s rudou krví. Srdce puklo, odtrženo od druhého. Už nikdy se nespojí, nedostane šanci. První rána jde nejhlouběji. Říká se… A kde nic není, ani smrt nebere. Srdce puklo. A země žije dál.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
