Vítr a vichřice
Když se Kariol odstěhuje od rodiny, vše je výtečné a krásné, ale ve chvíli, kdy po jídle usne a objeví se v údolí Klokočova, je velmi zmatená. Z toho jí pomůže plukovník David a jeho tetička. Jak je možné, že se objevila v údolí Klokočova? A co se stalo s její služebnou Martou, která byla v době zmizení v domě? I. Kariol se probudila, aniž by myslela na něco, co by mohlo být smutné. Byla šťastná, že již její dětské chvíle skončily a rodinné zmatky byly pryč. Zívla, protáhla se a směřovala k oknu, kde panovala vánice a krutý vítr šlehal bezmocné stromy. Pousmála se a vydala se do jídelny, kde její služebná Marta již prostřela ke snídani. „Má paní, snad vám nebude vadit, že jsem nejednala dle vašeho přání. Bohužel mi byla odebrána možnost zajít na tržnici,...
Irský sen
Mladá francouzská návrhářka Jeanette Quenellová, zklamaná rodinou, přáteli, kariérou a svými nervy, odjíždí do Irska hledat nový smysl života. V přímém letu na trase Paříž – Dublin potkává irského obchodníka Patrika O´Swaina, který ji nejprve upoutá svým vpravdě jedinečným zjevem, což se ještě umocní, když z jejich rozhovoru vyplyne, že od dětství žije ve vesnici, nedaleko níž si Jeanette pronajala domek. Jeanette Irsko skutečně okouzlí. Magie zdejšího prostředí opředeného legendami působí na její nervy jako balzám a navíc znova podněcuje její dávný sen psát. Kouzlo Irska ji nakonec přemůže a Jeanette – nová nadějná spisovatelka – se odhodlaně pouští do díla. Patrik ji čím dál tím častěji navštěvuje v jejím dobrovolném vyhnanství a nevyhnutelně...
Rozverná panička Gréta
Často, když člověk přemítá, jaký je nebo byl jeho život, může dojít k několika zajímavým závěrům. Možná konečně přijde na svou bezmoc, mnohdy i lhostejnost ke světu, okolí a ke všemu. To je doba, kdy sny z dětství ztratí svou důležitost, zůstane jen šeď obyčejného života. Druhý případ je komplikovanější. Náhlé prozření či náznak něčeho nového probudí spící touhy. Takové tužby se neprojevují navenek. Tiše spí. Čekají na příležitost. Proto vyslechněte můj příběh a probuďte své sny!Jako obyčejná dívka s dostatečně velkým věnem jsem byla hned po svých sedmnáctých narozeninách provdána. Můj manžel – prošedivělý čtyřicátník – byl ze staré školy a potrpěl si na dobré mravy. Ode mě očekával, že mu budu spořádanou ženou, tj. stát u plotny, starat se o...
Moje sestra Denny
Ahoj. Jsem Eva Younei. Je mi 13 let. Bydlím s rodinou v pěkném malém rodinném domečku ve Španělsku, u pláže. Mám sestru Denny, která je o dva roky mladší. A o ní začíná mé vyprávění… Naše Denny byla vždy velmi tichá a zdrženlivá. Ovšem teď, když je v pubertě, se alespoň trochu změnila a je taková… normální. A našla si i kluka. Bez svého milovaného Lorence nevydrží ani týden. A já, jakožto starší sestra, jsem si na ni vymyslela malinkou lest… Mám svůj diář. Stejný má i Denn. Poprosila jsem mou dospělou sestřenici o takové kouzlíčko. Vše, co do deníčku Denny napíše, se objeví na MÉM diáři. To znamená i její rande. Muhehe. No, s Lorencem se znají od školky, ale chodit spolu začali až minulý týden. A o tom vám chci psát. DENNINO PRVNÍ RANDE Bylo...
Nezapomenutelný výměnný pobyt
Jak může dopadnout jedna taková sezónní láska… Soňa přišla do školy. Měla před sebou posledních pár měsíců před maturitou, ale vůbec se jí tam nechtělo. A to ještě netušila, co ji tam čeká. Jako vždy přišel na hodinu matematiky třídní Kvapil a tentokráte jim přinesl novinku. „Máme tady jeden pobyt,“ začal na konci hodiny, „za dva týdny by se jelo na Moravu, kde byste se setkali s lidmi z celé České republiky. Jelo by dohromady 8 lidí a to odsud a z vedlejší třídy. Kdo má zájem?“ zeptal se a v tu samou chvíli zazvonilo. Všichni vyrazili ze třídy jako diví, zůstala jen Soňa, její nejlepší kámoška Linda, Petr (nejoblíbenější kluk ze třídy) a Miranda (holka, se kterou se nikdo nebavil, protože přebírala kluky a byla namyšlená, ale mezi...
Procitnutí
Sen a realita jsou dva naprosto odlišné pojmy. Dokáže je rozeznat opravdu každý? Vlastně nevěděla, proč mu na nabídku setkání kývla. Juliet stála na břehu jezera a pozorovala Yvese, který se snažil odvázat malou pramičku od rozložitého stromu. Už deset minut tam stála a ani se nepohnula. Zírala střídavě na mladého muže a na nádherně zabarvenou podzimní krajinu. Milovala tohle období. Milovala barvy, milovala depky, milovala déšť. Dokázala se celé hodiny dívat z okna, snít a pozorovat padající listí. Stála nad vodní hladinou a přemýšlela. ,,Kdyby jen věděl,“ pomyslela si. ,,Kdyby věděl, kolik trápení mě stály ty jeho oči.“ Přesně si dokázala vybavit ten moment, kdy ho uviděla poprvé. Bylo to po přechodu na střední školu. Také na podzim – že by...