Pád masky
Co ukrývá maska? Čtěte a hned to zjistíte. „Neee!“ její hlas přehlušil šeptající dav a vznesl se vysoko nad něj. Naplněn děsem a beznadějí zapudil jakýkoli jiný zvuk a hluboce se zaryl do srdcí přítomných. „Zadržte,“ pokynul mladý šlechtic na kata, který beztak při tom žalostném zvolání zadržel svou ruku na táhlu šibenice. „Věděl jsem, že přijdeš,“ ušklíbl se šlechtic. Dívka mu věnovala krátký, zato však nenávisti plný pohled. Takový, po kterém by většina lidí jen velmi špatně usínala, jemu to však bylo jedno, jen jeho úšklebek nabyl na intenzitě. „Mám pro tebe jistou nabídku, ó krásná Enedith,“ řekl po notné chvíli tónem, při kterém se jí obrátil žaludek. Znechuceně na něj stočila pohled, nečekajíc nic dobrého....
Pošetilost
„Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.“ Euripidés Již odmala jsem o ní slýchala. Všichni si o ní vyprávěli a jejich slova byla pronášena s takovou posvátnou úctou, až mi z toho často běhal mráz po zádech. Přitom to bylo tak ubohé. Co je na tom vlastně fascinovalo? Myslela jsem, že to nikdy nepochopím. Jak šeredně jsem se ale zmýlila… * * * „Pospěš si, Evellyne,“ šeptla naléhavě má nejlepší přítelkyně. Znaveně jsme šplhaly vzhůru po skalním útesu, abychom spatřily to, o čem svět tolik mluví. Navzdory tomu, že na druhé straně útesu mělo být rozbouřené moře, se kolem nás vznášelo podivně nepříjemné ticho. Pouze přerývané oddechování mne a Arkády, mé věrné kamarádky, se linulo ztichlou noční krajinou. Bála jsem se, že nás...
Termorita
Šílený příběh Mary Sue z Londýna, jak ho exkluzivně zaznamenaly Lairen a Morrigan. Vlastně příběh Termority Microsoftové z Londýna, moje chyba. (Jméno hlavní hrdinky je složeno z přezdívek autorek, pouze Lair v té době vystupovala jako Terulka). A aby nedošlo k omylu opravdu se jedná o parodii.Za osmi čističkami a třemi dálnicemi v jižním Londýně žila překrásná přitažlivá blondýnka Termorita. Jednou, když si takhle šla nakupovat do středu města (samozřejmě doprovázena houfem pískajících chlapců, kteří ji zvali na večeři), narazila na reklamu na „superrychlý Internet“. Protože stál „pouze“ 200 dolarů, rozhodla se, že si jej koupí. Zaplatila prodavači a ten jí vtiskl do rukou malou kartičku zabalenou v zavinovačce s přiloženým balíčkem, na...
Na dně aneb vlevo dole
Ve válce se vždycky zapomínalo na takové banality, jako je úklid. Pokud se ovšem nejednalo o úklid těl, především neoficiálně zabitých, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Každý týden očekávala zprávy o dalších neoficiálně zabitých z řad jejích známých. Většinou se to obešlo bez jakýchkoliv překvapení, protože člověk se po čase naučí čekat nečekané a smiřovat se s nastalými věcmi během několika sekund, aniž by se ono smiřování projevilo navenek. Počet překvapení se však snižoval, protože lidé odcházeli. Město se vyprazdňovalo stejně rychle jako nafouknutý balónek, který vyklouzne z ruky. Jen chyběl ten směšný živočišný zvuk. Ten všem nahradily naprosto neživočišné zvuky kvílení, pláče, spílání a hrozeb. Odcházející dav produkoval tragickou symfonii...
Svět v oušku jehly
Jak to bylo ve skutečnosti s Šípkovou Růženkou?Paní Jehličková žila ve Stužkovém údolí už nějakých čtyřicet let. Nikdy nemluvila o tom, kde žila předtím, a řekněme si to otevřeně, nikdo, kdo kdy paní Jehličkovou viděl, by si nemohl myslet, že je jí čtyřicet, takže někde žít musela. Po pár kradmých pokusech to z ní vymámit se všeobecně vzdalo dál o to usilovat. Avšak chybička se vloudí… Ono všeobecné usnesení proběhlo den předtím, než se Amélie Kroupová narodila. Takže ji poněkud minulo… „Amélie, sundej Bochníka ze střechy! Zase tam vylezl a teď nemůže dolů, blbec.“ „Jistě, mami!“ Drobná postavička vyskočila z houpací sítě zavěšené mezi dvěma javory a během pár okamžiků už šplhala po osvědčených lezeckých bodech na štítu domu....
Zamrzlá krajina
Jen jediná dívka nesoucí srdce mimo svou hruď může změnit sníh a led v zelenající se pláně. Jen ona jediná nese si tajemství v krvi…Sněhové vločky se zvolna snášely k zemi a zahalovaly stopy nepočetné skupiny poutníků směřující k vesnici Gorf. Neustupující mráz a zima nutily obyvatele vesnice, aby byli zavřeni ve svých domovech či zaměstnáních. Lecrom, vůdce poutníků, zahalený v dlouhém kabátci zabouchal na dveře hostince „U Černé žáby“. Vývěsní štít v podobě ropuchy zaskřípal, když se do něj opřel studený vítr, a klika dveří cvakla. Dveře se pootevřely jen natolik, aby mohli poutníci vejít do hostince, a opět se zavřely. V malé, útulné, teple vyhřáté místnosti obložené dřevem rychle roztálo několik vloček, které sem vletěly, a nechaly po sobě...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
