Popularita
Povídka je o klukovi, co přijede do Kalifornie a potká tam jednu holku. Dělá všechno pro to, aby se s ní seznámil. Dveře práskly a já zůstal stát. Dnes jsem byl domluvený s bráchou, že si zajdem na pivko. Neviděl jsem ho už nějaký ten pátek, ale když jsem teď za ním přijel, práskl mi dveřmi před nosem. Byl zase sjetej. Věděl jsem, že je to alkoholik, a dokonce i tušil, že jede na drogách, ale že nepozná vlastního bráchu?! To bylo na mě moc. Vztekle jsem kopl do nejbližší popelnice. Ujel jsem tisíc mil, jen abych zase viděl staršího bráchu, a nic z toho nemám. Doufal jsem, že si Owen uvědomí, co udělal, a přijde se omluvit, z toho důvodu jsem ještě chtěl pobýt v Kalifornii. Šel jsem na proslulou kalifornskou pláž. Slunce svítilo, lidé se koupali v moři, jezdili na...
Proměna
Povídka je o tom, jak hlavní hrdinka vzpomíná na časy, kdy se jí změnil celý život. Je to už tak dávno, ale pamatuju si každý detail z toho večera. Z večera, co mi navždy změnil život. Změnil nebo zabil, podle toho, z jakého úhlu se na to díváte. Dovolte, abych vám vyprávěla nejdůležitější a nejhorší událost v mém životě. Psal se rok 1825. Rok velkých událostí – moje matka utekla s mužem o polovinu mladším, než je ona sama. Můj otec se z toho zhroutil a stal se z něj alkoholik. A to byl teprve začátek, začal mlátit mě i mého mladšího bratra. Jednoho dne jsme s bratrem Arthurem vstali a našli ho v pracovně – mrtvého. Přestěhovali jsme se k babičce. Od té doby jsem si říkala, že s naší rodinou není něco v pořádku. A měla jsem pravdu, ale to jsem tehdy...
Věřila
Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se. V její tváři se promítalo všechno, co si stihla uvědomit během dní. Třásla se po celém těle, život v jejích zelených očích už vyhasl. Ušklíbla se sama sobě. Jak jsem mohla být tak hloupá? Vytáhla z kapsy krabičku plnou pilulek, které mají pomoci od bolesti. Na tuhle bolest nestačí jen jedna. Začalo to před půl rokem. Přes internet se jí ozval sympatický vrstevník. Adam se jmenoval. Pocházel z druhého konce republiky. Vypadal, že je v pohodě, a tak si ho bez rozpaků přidala do přátel. Hned jí napsal zprávu. Odpověděla. Působil mile. Strávila s ním tímto způsobem spoustu času. Důvěřovala mu. Časem se s ním bavila i o osobních věcech a on jí sděloval i detaily ze svého života. Mnohokrát jí pomohl. Například tehdy,...
Lord Kostlivec
Byl jednou jeden Lord Kostlivec, kterého se všichni báli. Neměl rád zlé lidi, kteří ho častovali špatnými jmény. Byl hodný kostlivec, který chtěl pomáhat lidem. Jednou se šel podívat, kde by mohl pomoct, když tu uviděl jednu matku se synem na ulici. Rychle tam běžel a zeptal se: „Nepotřebujete pomoct?“ Matka s dítětem se ulekla a začala utíkat, protože se ho bála. Lord Kostlivec byl zklamaný a chtěl s tím něco udělat. Řekl si: „Použiji nějaké kouzlo, abych se proměnil v obyčejného kouzelníka.“ Tak se také stalo. Vyvolal kouzlo a ve vzduchu se začaly tvořit malinké barevné hvězdičky, které na něj začaly padat, a Lord Kostlivec se přeměnil na člověka. Byl to silný, pohledný muž s pláštěm, který mu sahal až k patám. Šel se projít do lesa, jestli tam není nějaký...
Modrá lilie
Zamilovaná dívka, jež přišla o toho, koho milovala. Přesto naděje umírá poslední a i ona se dočkala vysvobození ze smutku. Probudila jsem se. Bylo krásné ráno ozářené ranním sluncem, které do mého pokoje pronikalo skrze zatažené záclony. Paprsky slunce dopadaly na koberec a vypadalo to doopravdy zajímavě. Rozhlédla jsem se po pokoji. Opatrně a pomalu jsem se zvedla z postele a roztáhla záclony. Okamžitě se mi do očí opřelo ostré sluneční světlo jarního slunce. Přimhouřila jsem oči a pak to uviděla. Vázu… Vázu plnou vody… Vázu, ve které se na slunci třpytily orosené květy lilie. Barva květů byla opravdu nezvyklá, protože byla modrá. Tmavě modrá, skoro totožná s barvou mích očí. Zahleděla jsem se z okna našeho domečku u lesa a usmála se při pohledu na louku před...
Těžký život
Začal další den a sním i další práce. Vylezla ze své postele a šla pomalu ven. Chtěla by dál spát, ale nemohla. Kdyby nepracovala, tak by se to královně nelíbilo, a jí by se zas nelíbilo, kdyby se to královně nelíbilo. No co, jejím údělem bylo královně sloužit. Vyšla ven. Ranní slunce zase pálilo jako čert. Šla dál a dál. Musela něco najít. Něco užitečného. Jenže všude bylo absolutně vybíleno. Všechno, co bylo v dosahu, už vysbírali ostatní. Musela tedy jít dál. Ano, konečně něco zahlédla! Když přišla blíž, zjistila, že je to jen další stavební materiál. Ten se sice hodil vždycky, ale přeci jenom by dnes chtěla donést něco zajímavějšího. Nějaké jídlo. Jenže je taky škoda tady přeci nechat takové množství materiálu. Rozhodla se. Teď pobere co nejvíce stavebního...







