Jezdci v plamenech
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Psal se temný, chladný večer jednoho neurčitého dne v neurčitém týdnu a neurčitém měsíci či roce. Dokonce i místo dění je neurčité. Jedinou podstatnou věc tohoto příběhu tvoří okolnosti, za kterých je vyprávěn. Plamenné okolnosti… Vysušenou krajinou písečných dun, v níž už měsíce nezapršelo, se rozléhal dusot tisíců koňských kopyt. Nebyla to ledajaká koňská kopyta, nestvořila je zem, vzduch ani voda. Jen oheň. Horký, nezkrotný a krutý. A přesně tak to také vypadalo. V místech, kde se obrovské stádo přehnalo, zvířil se oblak prachu. Trajektorie kopyt byla okamžitě nahrazena hořící stopou, která ještě dlouho poté, co všichni zmizeli, doutnala a plála. Za normálních okolností by stádo ořů, byť ohnivých,...
Čarodějnice
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. I když to je už spousta let, stále si to pamatuji, jako by to bylo včera. Byla jsem malá holka, žila jsem spokojený život v jedné vesnici téměř na konci světa. Měla jsem jen matku, starší sestru, kočku a pár slepic. Otec byl naverbován na vojnu a domů se už nevrátil. Vím, že byla zima, sněhu po kolena, místy i víc, a když jste brečeli, tak vám slzy mrzly málem v očích. To si dnes už nedokážete představit. Ale tehdy to byla realita. Pro všechny rodiny bylo těžké sehnat něco k jídlu, a co teprve pro ty bez otce. Všechny slepice jsme prozíravě uvařily dřív, než nám stihly venku zmrznout. Později jsme přežívaly z darů od přátel. Kdo nemusel, ani nechodil ven a všechny rodiny se snažily, aby jim nikdy nevyhaslo v...
Jsem oheň
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Když jsem se narodila, válka už byla v plném proudu. Na dobu míru si matně vzpomínala maminka. Občas mně i bratrům vyprávěla příběhy ze svého dětství, které se nám zdálo být neuvěřitelně bezstarostné. Žádné boje, žádný výcvik, žádný strach o ty nejbližší. To já s tím strachem vyrostla. Nejstarší bratr odešel do boje krátce poté, co jsem se naučila číst ta nejjednodušší slova. Druhý bratr odešel rok po něm. Adrian, který mi byl nejblíže věkem i povahou, odešel před půl rokem. Ani jeden se ještě nevrátil… A nejspíš se už ani nevrátí. Zanedlouho odejdu i já. Je to teprve posledních pár let, co do války odcházejí i dívky. Mužů už bylo málo, proto za budoucnost naší země bojujeme i my. Co na tom, že ani nevíme, proč...
Dům v plamenech
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Žila byla kdysi jedna velmi bohatá rodina. Měla opravdu velké jmění a pište si, že se jím i ráda chlubila. Všichni měli prestižní hůlky, značkové oblečení… Žili si jak králové a ostatním, co do elity nepatřili, to dávali velmi, jak se lidově říká, sežrat. To všechno bylo z jejich pohledu idylické – neměli nouzi, pořád si mohli kupovat víc a víc… Až jednoho dne u nich zazvonila stará kouzelnice. „Kdopak jste?“ zeptala se paní domu. „Jsem chudinka stará stařena. Muž mi zemřel a teď nemám kam jít. Pomozte mi, prosím. Odvděčím se vám.“ „Pche, to určitě! Akorát sem zatáhnete nějakou nemoc!“ „Ale, slečno…“ „Řekla jsem to jasně! A teď už jděte. Jen mi tu hnusíte dům.“ „Dobrá tedy. Když to nejde po dobrém, musí to jít...
Letní grilování… aneb Když se kouzelníci snaží splynout s davem
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Začalo to úplně nevinně. Jeden přítel, který má mudlovské rodiče, a tedy i spoustu kamarádů, pozval mě a moji kamarádku Jarmilku na večerní grilování do jeho oblíbené hospůdky U Kalichu. Popisoval nám, jak je gril úžasné zařízení, že nejlepší maso je ugrilované na dřevěném uhlí a jaké umějí mudlové vařit vynikající pivo. I když samozřejmě tato část se nás vůbec netýkala. V sobotu večer jsme se tedy s Jarmil sešly u nás doma a s pomocí maminky jsme si upravily oblečení dle mudlovského stylu. Naštěstí je Jarmilka na tyhle věci ujetá, takže to byla velká zábava. Obě jsme měly pohodlné kalhoty zvané džíny, volná trička a na nohou tenisky. Pro jistotu jsme si ještě vzaly nějaké svetry a stáhly vlasy do ohonu. Přesně...
Strážce plamene
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Starý šaman se zadíval před sebe na shromážděné lovce z okolních kmenů a poté sklopil zrak do plamenů. I on kdysi býval jako oni. I když to není tak úplně pravda… Uguk byl vždycky poněkud nešikovný a málokdy něco opravdu ulovil. Ten den, kdy se pro něj vše navždy změnilo, nebyl žádnou výjimkou. Opět se vracel do jeskyně bez úlovku a navíc si při pokusu o stopování kořisti ošklivě pochroumal nohu. Naštvaně kulhal směrem k domovu a doufal, že se tam dostane dříve, než začne z odporně šedých mraků téct voda. Ani to se mu samozřejmě nepodařilo. Brzy se spustila strašná průtrž mračen a Uguk byl brzy celý zmáčený. Jako by to nestačilo, tak se ještě hádali bohové a házeli po sobě jeden zářivý šíp za druhým. Uguk se za...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
