Čarodějnice

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. I když to je už spousta let, stále si to pamatuji, jako by to bylo včera. Byla jsem malá holka, žila jsem spokojený život v jedné vesnici téměř na konci světa. Měla jsem jen matku, starší sestru, kočku a pár slepic. Otec byl naverbován na vojnu a domů se už nevrátil. Vím, že byla zima, sněhu po kolena, místy i víc, a když jste brečeli, tak vám slzy mrzly málem v očích. To si dnes už nedokážete představit. Ale tehdy to byla realita. Pro všechny rodiny bylo těžké sehnat něco k jídlu, a co teprve pro ty bez otce. Všechny slepice jsme prozíravě uvařily dřív, než nám stihly venku zmrznout. Později jsme přežívaly z darů od přátel. Kdo nemusel, ani nechodil ven a všechny rodiny se snažily, aby jim nikdy nevyhaslo v...

Jsem oheň

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Když jsem se narodila, válka už byla v plném proudu. Na dobu míru si matně vzpomínala maminka. Občas mně i bratrům vyprávěla příběhy ze svého dětství, které se nám zdálo být neuvěřitelně bezstarostné. Žádné boje, žádný výcvik, žádný strach o ty nejbližší. To já s tím strachem vyrostla. Nejstarší bratr odešel do boje krátce poté, co jsem se naučila číst ta nejjednodušší slova. Druhý bratr odešel rok po něm. Adrian, který mi byl nejblíže věkem i povahou, odešel před půl rokem. Ani jeden se ještě nevrátil… A nejspíš se už ani nevrátí. Zanedlouho odejdu i já. Je to teprve posledních pár let, co do války odcházejí i dívky. Mužů už bylo málo, proto za budoucnost naší země bojujeme i my. Co na tom, že ani nevíme, proč...

Dům v plamenech

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Žila byla kdysi jedna velmi bohatá rodina. Měla opravdu velké jmění a pište si, že se jím i ráda chlubila. Všichni měli prestižní hůlky, značkové oblečení… Žili si jak králové a ostatním, co do elity nepatřili, to dávali velmi, jak se lidově říká, sežrat. To všechno bylo z jejich pohledu idylické – neměli nouzi, pořád si mohli kupovat víc a víc… Až jednoho dne u nich zazvonila stará kouzelnice. „Kdopak jste?“ zeptala se paní domu. „Jsem chudinka stará stařena. Muž mi zemřel a teď nemám kam jít. Pomozte mi, prosím. Odvděčím se vám.“ „Pche, to určitě! Akorát sem zatáhnete nějakou nemoc!“ „Ale, slečno…“ „Řekla jsem to jasně! A teď už jděte. Jen mi tu hnusíte dům.“ „Dobrá tedy. Když to nejde po dobrém, musí to jít...

Letní grilování… aneb Když se kouzelníci snaží splynout s davem

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Začalo to úplně nevinně. Jeden přítel, který má mudlovské rodiče, a tedy i spoustu kamarádů, pozval mě a moji kamarádku Jarmilku na večerní grilování do jeho oblíbené hospůdky U Kalichu. Popisoval nám, jak je gril úžasné zařízení, že nejlepší maso je ugrilované na dřevěném uhlí a jaké umějí mudlové vařit vynikající pivo. I když samozřejmě tato část se nás vůbec netýkala. V sobotu večer jsme se tedy s Jarmil sešly u nás doma a s pomocí maminky jsme si upravily oblečení dle mudlovského stylu. Naštěstí je Jarmilka na tyhle věci ujetá, takže to byla velká zábava. Obě jsme měly pohodlné kalhoty zvané džíny, volná trička a na nohou tenisky. Pro jistotu jsme si ještě vzaly nějaké svetry a stáhly vlasy do ohonu. Přesně...

Strážce plamene

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Starý šaman se zadíval před sebe na shromážděné lovce z okolních kmenů a poté sklopil zrak do plamenů. I on kdysi býval jako oni. I když to není tak úplně pravda… Uguk byl vždycky poněkud nešikovný a málokdy něco opravdu ulovil. Ten den, kdy se pro něj vše navždy změnilo, nebyl žádnou výjimkou. Opět se vracel do jeskyně bez úlovku a navíc si při pokusu o stopování kořisti ošklivě pochroumal nohu. Naštvaně kulhal směrem k domovu a doufal, že se tam dostane dříve, než začne z odporně šedých mraků téct voda. Ani to se mu samozřejmě nepodařilo. Brzy se spustila strašná průtrž mračen a Uguk byl brzy celý zmáčený. Jako by to nestačilo, tak se ještě hádali bohové a házeli po sobě jeden zářivý šíp za druhým. Uguk se za...

Z táborového deníku

Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zapálení prvního táborového ohně je velmi vážnou záležitostí, na kterou se každá duše těší, neboť jeho plameny symbolicky odemykají vrata pravé letní zábavě. A taktéž se neobejde bez tragikomických situací, na které je pak ještě dlouho vzpomínáno s úsměvem na tváři. Jako každý správný rituál, i tento obsahuje určité body, jež je potřeba splnit před usazením se na připravené lavičky či špalky. Prvním ošemetným bodem je samozřejmě sběr toho správného dřeva, aby dobře hořelo a moc nečoudilo. Což znamená, že Kokos je rázem přivázán ke stožáru, aby se nemohl hledání zúčastnit, neboť nás minulý rok svými poleny vyhnal z tábora tak spolehlivě, jako by tam vrhl dýmovnici. Vedení se rázem ujímají Chip s Jasmínou a svými...