Víla
Roztomilé oči malého dítěte se zvláštní mocí dokážou hrozné věci jedinou myšlenkou. * Dívám se do jejích očí, zelených jako nejčerstvější mech. Má krásné oči lemované dlouhými hustými řasami, ale ještě krásnější je její úsměv. Bílé mléčné zoubky tvoří úsměv dokonalý, přestože levý spodní špičák chybí. Ve tvářích se jí při úsměvu tvoří ďolíčky a spolu s jejími hustými blonďatými vlásky z ní dělají to nejkrásnější dítě, jaké jsem kdy viděl – hotová víla. „Uděláš to, prosím?“ zamrká na mě, líbezný hlásek sladký jako med. Na co se mě vlastně ptala? Co že mám udělat? A kdo vůbec je? Kde se tu vzala? Já ji znám? Zamračím se. „Prosím,“ protáhne dívenka a když na mě upře svá veliká kukadla, veškeré otázky mi z hlavy zmizí, jako by v ní...
Adélka
Děti rády povídají neuvěřitelné báchorky. Dospělí je většinou odbydou mávnutím ruky. Koho by taky napadlo věřit malé holčičce, že se na ni její panenky zlobí? * „Adélka se na mě zlobí,“ řekla mi jednou. Přeskakovala pohledem ze mě na domeček pro panenky, se kterým si zrovna hrála.„Nezlobí se. Hračky se nemůžou zlobit.“„Ale můžou. Zlobí se na mě, když si s nimi dlouho nehraju. Nebo když jim ublížím.“„To si jenom hraješ na to, že se zlobí.“ Občas tvrdila, že její panenky něco dělají samy od sebe. Nevěnovala jsem tomu pozornost, vždycky měla velkou fantazii.„Ne, ne. Adélka mi to řekla. A mračila se. A taky říká, že mi ublíží.“„Nemluv hlouposti. Panenky se nemračí. A nemluví.“ Moje dcera byla trochu zvláštní. Zatímco jiné děti si povídaly mezi sebou, ona radši...
Krvavá růže
Hororový příběh sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * 3. července 1912 byl ve městě Coldwater, ležícím ve státě Mississippi, poklidný červnový večer. Okolím se rozléhal zpěv posledních ptáčků, kteří ještě nešli spát po celodenním angažmá v orchestru přírody. Větve stromů se pohupovaly v jemném vánku. Lidé spěchali domů z práce za svými rodinami a úzkými uličkami se začínaly ploužit stíny, jak slunce pomalu ale jistě směřovalo svoji pouť k obzoru. Nikdo si v té večerní idyle nevšiml osamocené postavy muže, jenž pomalým, rozvážným krokem přicházel po hlavní silnici dlážděné tmavočervenými dlažebními kameny. Na hlavě pokryté prošedivělými vlasy měl posazený vysoký cylindr a byl oděn do černého fraku. Z ramen až na zem mu...
30/10 1999
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Je to už mnoho let zpátky, co se mi stala příhoda, nad kterou nemůžu přestat přemýšlet. Byla neděle a já šel se svou ženou do cukrárny na zmrzlinový pohár. Slavili jsme pět let výročí svatby. Přišli jsme tam, já viděl perfektní místo vzadu v cukrárně. Šli jsme se tedy posadit a vybrat si, jaký pohár si dáme. Jelikož to místo bylo vzadu, měli jsme rozhled na celou cukrárnu, ale potíž byla v tom, že když jsem se kouknul doprava od pultu se zmrzlinou, byly tam dveře na toalety. To by nebylo nic divného, jenže ze dveří na mě ze tmy koukaly dvě červené oči. Lekl jsem se. Koukl jsem se na dveře se symbolem pro pány, ale oči byly pryč,...
Halloweenské půlnoční zabíjení
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Petr a Tim bydleli ve vesnici Kostlivá Hůrka. Tato vesnice byla do nedávné doby zcela normální. Až posledních deset let vždy na Halloween se začaly dít strašlivé věci. Vždy na Halloween se kolem místního hřbitova začal zjevovat zombie. Podle některých svědků má v ruce pytel a jakousi tajuplnou lahvičku, na které je obrázek lebky se zkříženými hnáty. Prý láká děti na sladkosti, do kterých je nakapána tekutina z té lahvičky, a posléze strčí ty děti do pytle. Doteď se však nezjistilo, proč to dělá. Ani místní policie za tu dobu nic nevypátrala. Plno obyvatel se odstěhovalo a někteří zůstali. Občas sem zavítalo pár zvědavců, ale jak rychle přijeli, tak z hrůzou v očích zase...
Na křídlech strachu
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * „Dave?“ špitla Nicol, šimrajíc ho svými dlouhými kaštanovými vlasy na hrudi. Prstem mu kreslila na svaly různé obrázky, které ji napadly. Právě dokončila poslední kresbičku. Pousmála se, byl to symbol pro muže. Pro toho nejlepšího muže na světě. „Mhm?“ zabručel, ale neotevíral oči. Nicol sledovala linii jeho nahého svalnatého těla, stále se toho pohledu nedokázala nabažit. „Dostala jsem chuť na zmrzlinu…“ Dave otevřel oči a vrhl na ni nevěřícný pohled. „Zmrzlinový pohár jsi měla ráno a po obědě, začínám si myslet, že jsi živa jen z té zmrzlé smetany,“ zasmál se, objal ji a políbil na čelo....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
