Jen jednou člověkem – 4. kapitola

Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel.   Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...

Autor : dne 04/04/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Jen jednou člověkem – 3. kapitola

Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Dveře do malého sálu konferenční místnosti na hlavním velitelství se tiše, téměř neslyšně zavřely. Nejspíš to nikdo ani nezaregistroval; všichni účastníci Velké schůze seděli za konferenčním stolem, mlčeli a navzájem se pozorovali. Derrick měl mizernou náladu a nejraději by vůbec nic neřešil. Noční můry, které ho poslední dobou trápily, se poslední noc před Schůzí ještě zintenzivnily. Derrick nevěděl, jak dlouho spal, ale měl dojem, že minuty klidného spánku by dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Když v místnosti trochu potemněla světla, aby se oči vrchních velitelů tolik neunavovaly, povzdechl si a psychicky se připravil na to, co mělo přijít. „Rád vás tu vidím a jsem rád, že jste dorazili včas,“ začal...

Autor : dne 03/22/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Jen jednou člověkem – 2. kapitola

Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Zdálo se, že se z vyšších velitelů výzkumu v pevnosti vytratila veškerá radost. Mrazivá a dusná atmosféra, která tu teď nastala, byla tak hustá, že by se dala krájet nožem; bylo naprosto neuvěřitelné, že v ní lidi stále dokázali pracovat a vyvíjet snahu o výzkum. Přesto však bylo zjevné, že v hlavním velitelském štábu něco není v pořádku. Nikomu nemohly uniknout nevraživé pohledy, které si Derrick Wilkins vyměňoval se zbytkem velitelství. Do Velké schůze zbývaly dva dny a Derrick pořád neměl ani ponětí, jakým způsobem bude svoje postavení v pevnosti hájit. Navíc posledních několik dní velice špatně spal; pronásledovaly ho noční můry, které byly srovnatelné, ne-li ještě horší...

Autor : dne 03/10/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů

Jen jednou člověkem – 1. kapitola

Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. O dva měsíce dříve… Chodbou se rozléhaly rázné, ale pravidelné kroky. Netrvalo dlouho a za rohem na konci chodby se vynořila shrbená silueta středně vysokého muže s neupraveným strništěm. Byl...

Autor : dne 03/02/2019 | Jen jednou člověkem - D, 2019 Spisovatelské klání II | 0 komentářů