Pomocník
Šestý díl sepsaný na téma Zbraň civilizovanější doby. Vypravěč se Salix stáli strnule na místě. Ona vyčkávala. On přemýšlel. Najednou je překvapil sotva jedenáctiletý chlapec. S vyděšeným výrazem vyběhl zpoza uličky a srazil Vypravěče i Salix na zem. „Dávej pozor,“ zasmála se Salix a pomohla Vypravěči na nohy. Ten nejprve po mladíkovi hodil přísný pohled. Pak si ale všiml Tvorečka na jeho rameni. „Doufám, že žertuješ. K tomu všemu se mám starat o dítě?“ vydechl zoufale. „Co budeme dělat?“ zeptala se Salix s pohledem upřeným na Tvorečka. „Budeme muset použít zbraň civilizovaných. Zapojíme mozek,“ pronesl klidně Vypravěč. Vyděšený chlapec jen mlčky stál a čekal, co s ním bude. Redakční úpravy provedla Helenia...
Kovová monstra
Pátý díl sepsaný na téma Zbraň civilizovanější doby. Ráno chlapce probudil divný hluk. Vstal, rychle se oblékl a utíkal se podívat, co se to děje. Nevšiml si vchodových dveří, které lemovalo zvláštní světlo. Vyšel ven a přišel o hlas. Sledoval, jak se ulicí šinou zástupy zvláštně oděných vojáků. Někteří z nich jeli na obrovských kovových monstrech. Netušil, že sleduje jízdu tanků. Robertsonův pluk právě přicházel do jeho rodného města. To ale nemohl vědět. K oné události mělo dojít za více než čtyři sta let. Chtěl se schovat zpět do bezpečí svého dětského pokoje, ale dům byl pryč. Udělal tedy jediné, co mohl. Utekl od těch plechových monster pryč. Redakční úpravy provedla Helenia...
Nepříjemné překvapení
Čtvrtý díl sepsaný na téma Neruš moje kruhy. Vypravěč otevřel oči a stěží zadržel výkřik. Město. Jeho město. Vše bylo špatně. Bariéry, kterými město samo oddělovalo historii, zmizely. Čas mohl začít plynout všemi směry. Budoucnost a současnost ovlivňovaly věci minulé. „Ach,“ hlesla Salix. „Co se to stalo?“ „To není možné. Město se vždy dokázalo bránit. Jak se mu to jen mohlo povést?“ hlesl Vypravěč s rukou na srdci. Pozoroval, jak jeho město trpí, a bál se, že na tohle nebude stačit. „Tvoreček nám jistě vybral pomocníka. Bez něj nedokážeme vrátit věci do pořádku,“ pronesl odhodlaně. „On už nad námi mnohokrát zvítězil, ale tentokrát nesmí. Tohle mu nikdy nedovolím!“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Vypravěč
Třetí díl sepsaný na téma Zázrak zrození. Vešli do tajného města. Louku, na které stáli, nahradily kamenné kočičí hlavy. „Povězte mi, co vidíte,“ zašeptala Salix a sevřela ruku svého přítele. „Má drahá, vidím to, co pokaždé,“ odpověděl stařec s úsměvem. „Prosím, Vypravěči,“ žádala vrbová dívka tiše, ač věděla. Pokaždé jí to popisoval. A ona pokaždé zasněně poslouchala. „Vidím před sebou louku, na které bylo před nedávnem postaveno pár domků. Tomu místu se nedalo ani říkat víska,“ zasnil se stařec a do detailů popisoval každý domek. „A vidíte, jaké město se z toho zrodilo!“ usmála se Salix. „Jsou chvíle, kdy si říkám, jaký je to zázrak,“ odpověděl stařec. Redakční úpravy provedla Helenia...
Setkání spojenců
Druhý díl sepsaný na téma Zamávejme kachnám. Starý muž přicházel k rybníku na kraji města. Cítil v kostech, že se schyluje k něčemu hroznému. Věděl, že sám na to nestačí. „Má drahá přítelkyně, nastal čas,“ pronesl tiše k vrbovému keři. Pozoroval, jak se proutí začíná ohýbat a zem kolem kořenů pukat. Kachny, které zde měly svůj domov, splašeně ulétly. Otočil se, a pozoroval jejich let, jen aby jí nechal soukromí. Neměla ráda, když ji pozoroval při probouzení. „Jsem ráda, že jste na mě nezapomněl,“ zašeptala. „Na vás, drahá Salix? To bych si nedovolil,“ otočil se k vrbové dívce, nabídl jí rámě a společně vkročili do skrytých dveří. Redakční úpravy provedla Helenia...
Tajemná kulička
První střípek příběhu tajemného města sepsaný na téma A teď spát. Ačkoliv je možné dohledat seznam nápověd, které se v průběhu příběhu vyskytnou, doufám, že se nehodláte připravit o kouzlo hádání. Pokud si budete myslet, že již znáte identitu Města, napište mi sovu a uvidíme, zda se nemýlíte. První, kdo odhalí název města, ve kterém se příběh odehrává, získá ode mě drobný dárek. Dost však již bylo slov. Přeji příjemné počtení. * Vše začalo nevinně. Byl podvečer a chlapec se vracel zpátky do svého rodného domku, který stál nedaleko potoka. Před dveřmi si všiml kuličky. V okolí města se jich nacházel nespočet. Netušil, proč se rozhodl si zrovna tuto vzít domů. Vešel do svého pokoje. Odložil kuličku na stolek a šel se najíst. Když večer ulehal do postele, čekala...