Pojďte snít

Lov bobříků zaujal i slečnu Betrii. I ta se rozhodla začít lov bobříkem sta chvil. -*- Zasněžené pláně lákají k zimním hrátkám. Děti skotačí, staví sněhuláky. Na kopci čilý ruch prozrazuje radost. Sáňky, boby i lyže protínají vyježděné stopy. Červené tváře jsou otiskem mrazivého větru, avšak ani ten radostnou atmosféru nezkazí. I brekot dítěte, které upadlo, patří k této zimní pohádce. Pojďte snít spolu s nimi.

Poslední chvíle

K lovu bobříků vítáme slečnu Katie Haleki, která jako první ulovila bobříka sta chvil. -*- Na mýtině panovalo ticho. Jediné, co bylo slyšet, byl poryv chladného větru a vrzání staré břízy. Bílý sníh odrážel zapadající slunce. Vypadalo to přenádherně, jako by zem pokrývala záplava blyštivých diamantů. Ona ležela zcela nahá a chlad jí neúprosně prostupoval tělem. Zavřela oči. Vydechla. Ten výdech, ten byl její poslední.

První hráz

Do lovu bobříku se přidala i slečna Destiny Dark – též si za svého prvního bobříka vybrala Bobříka sta chvil. -*- Bobr Karel našel ve vodě pěkně zbarvené rybky, ale protože jeho nejlepší kamarád méďa Tonda měl zimní spánek, nemohl mu je ukázat. A tak Karel hledal všechno možné dříví v okolí, aby zastavil průchod vody a zamezil tak rybkám k útěku. A od té doby Karel staví v zimě hráze.

Vánoční prázdniny v Bradavicích

Mezi nové lovce bobříků vítáme i slečnu Lauru de Morganne, která si za svého prvního bobříka zvolila Bobříka sta chvil. -*- Kolejní ředitel se houpal ve svém křesle u krbu a vymýšlel program na první den po Vánocích. Většina studentů odjela za rodinou, ale i ostatní si zaslouží pořádnou péči. Projdou se sněhem k jezeru, kabáty zahřejí kouzlem. Pak rychlá koulovačka na louce mezi lesem a hradem. A nakonec horká čokoláda!

Zima

Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.

Ledové fraktály

Mezi dlouhodobé lovce je mi ctí přivítat i novou studentku našeho hradu, slečnu Rogerinu Rettu Maylor, která si za svého prvního bobříka vybrala bobříka sta chvil. -*- Ruku mám před sebou, do dlaně mi něžně dopadají bílé vločky a téměř nedýchám. Pozoruji je a studuji, každá je jiná. Marně se snažím vymyslet, jak příroda dokáže vytvořit něco tak dokonalého. Vločky vypadají jako malé ledové fraktály, znamenající v tomto případě krásu okamžiku. Za chvíli je to jen voda.