Naděje

Z pera Vilji Carrie Dechant. -*- Starý muž letěl vzduchem, nohu zamotanou do vázacího lana vzducholodi, a usmíval se. Byla to nehoda a stále nechápal, jak mohl být tak neopatrný, ale stalo se. nevěděl, kam vzducholoď letí a netušil, jestli je možné tohle přežít, ale nepropadal černým myšlenkám. Už před lety přišel o rodinu a jeho život se scvrknul na práci v loděnici a spánek. Usmíval se, protože poprvé po dlouhých letech pocítil vlahý dotek naděje ve svém nitru. Let přežít může a vzducholoď ho může odnést na lepší místo, kde zase bude šťastný. Právě teď bylo možné vše a on nepotřeboval víc než tu naději.

Střídmost

Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Toník se na sraz moc těšil, psal si s těmi lidmi už přes rok a byli skvělí. Realita ho mile potěšila, i když během večera zjistil, že je u stolu jediný střízlivý. Ne, že by nic nepil, ale nikdy neměl potřeba pít nebo jíst víc, než potřeboval. Sklenka rozveselí a stačí. Cestou domů ho oslovila dívka, kterou jeho střízlivost zaujala. Pracovala do noci a touhle dobou v MHD střízlivé nepotkávala často. Padli si do oka, vyměnili kontakty, napsali si… Zpětně může Toník říct, že kdyby nebyl střídmým člověkem, ta dívka by ho minula bez povšimnutí. Místo toho dnes plánují...

Lstivost

Z pera Viljy Carrie Dechant. Liška viděla pytláka schovávat v lese do dutiny stromu ryby. Cítila je, ale nedokázala se tam dostat. Tolik po nich ale toužila. Když spatřila medvěda, jak obratně vybírá med z úlu v dutině jiného stromu, dostala nápad. Namluvila mu, že ví o mnohem větším úlu, ale že je třeba se k němu dostat přes ryby, které do stromu strká podivný člověk. Medvěd lišce nevěřil, ale když tam přišel a ze stromu opravdu ucítil rybinu, chuť na med ho přemohla. Všechny ty ryby vyházel ven, ale úl nikde. Tázavě se otočil na lišku, ale ta už byla i s rybami...

Hněv – Já jsem hněv

Z pera Viljy Carrie Dechant. Byl jsem člověk jako ty. Říkali mi Býk, protože jsem míval záchvaty vzteku, viděl jsem rudě a bil se hlava nehlava. Jednou jsem se vrátil do osady a všichni byli pryč. Cizí kmen muže zabil a ženy zotročil. Zuřil jsem tolik, až jsem vzplál. Doslova, zůstal ze mě jen nekonečný hněv. Těla nemaje milénia bloumám světem a probouzím v srdcích hněv. Jsem stín, který tě políbí na čelo a ty uvidíš jen rudou. Jsem démon, rozsévám hněv a hněvem se živím. Když se mi otevřeš, vpiji se do tvé duše a strávím ji. Riskneš to a poddáš se svému...

Upřímnost

Adventní stoslůvka z pera Viljy Carrie Dechant.   -*- Když se děti v lednu vrátily do školy, paní učitelka je nechala vyprávět o dárcích, aby se pak zase soustředily. Ze zvědavosti se jich ještě zeptala, kdy a jak zjistily, že Ježíšek neexistuje. Byli to druháčci a Andrea na něj doposud věřila.Čas plynul a byl tu zase advent. Andrea si dělala hlavu s dárky, úplně poprvé si totiž uvědomovala, že by taky měla ostatní obdarovat. Ale netušila čím. Nemůže tátovi koupit vrtačku, nebo mamince troubu. Nakonec každému nakreslila vánoční přáníčko a co nejupřímněji do nich napsala, jak moc má dotyčného člena rodiny ráda. Moc mile je tím všechny překvapila....