Zoufalství
Z pera Veroniky Narcissy Williamsové. -*- „Omlouvá se.“ „A?“ Vojmír rudl vzteky. Ruce měl sevřené v pěst a očima propaloval odvážlivce před sebou. „No tak je zamilovanej, to všeci víjó,“ snažil se domluvit Vojmírovi. „Jenomže už je úplně tragický, jak nám tvrdí, že ne a přitom… Chápeš.“ „Jo. To si ale musí přiznat sám. Dokud bude pít, bude ho furt hájit, když si z něj jen někdo dovolí udělat šprťouchlata a-“ Konverzace dvou mužů byla přetrhnuta ostrým klapáním podpatků. Oba se na nově příchozího otočili. „O čem si to tu šuškáte?“ změřil si je hnědovlasý muž nedůvěřivým pohledem. „O tobě,“ odsekl Vojmír a nehledě na to, jak moc mu chtěl četař Emil zabránit, se napřáhl na...
Podvod
Z pera Veroniky Narcissy Williamsové. -*- Ludikruta to už ani nezaskočilo. Ladná postava seskočila z římsy a za tichého šumění deště zmizela ve stínech. Povzdechl si. Vzpomínal. Jak si psali dopisy plné horkých vět, jak v soubojáku ničili svět a jak při večerních vyjížďkách… No, minulost je minulost. Teď mu jediná osoba, která mu dřív kryla záda, podkopla nohy a ještě se u toho od srdce zasmála. Posadil se na mokrý kámen a znovu si povzdechl. 234. Taky mohl dát trochu těžší pin. Anebo neměl tolik pít? Neměl ani náladu vzteky nakopnout ten otevřený trezor. Měl pocit, že důvěra sejfu byla nalomena stejně jako ta...
Jak funguje zasedačka?
Od Veronicy Narcissy Williamsové pro zmijozelskou zasedačku. -*-
Smilstvo
Z pera Veronicy Narcissy Williamsové -*- Kdysi jsem smilnila – ó, to já ještě byla mladá! Naivní a možná právě proto zasnoubená. Chlapec byl milý, něžný a mladý – úplný opak toho, co mám já nyní! Úplněk tehdy na obloze zářil, můj milý v posteli a snoubenec v práci. Že bychom byli ticho, to se říct nedá, proto ve tři ráno soused na dveře klepá. Utrhla jsem se na něj – co sem dědek leze? Netuše však, že pohromu nese. Po pravém boku pštrosa měl, ten tichou nocí zavřeštěl. Milenec lekl se, že snoubenec jde, vyskočil z okna a hle – dopad’ přímo naň! Další den jsem vypsala dvojí...
Halloweenské horůrky – Veronica Narcissa Williamsová
V domě se citelně ochladilo. Z pokoje v podkroví vykoukla blonďatá hlava, trup a nakonec i zbytek dívčího těla, cosi nevrle poznamenala na adresu svého sourozence a jeho nekompetentnosti zavírat okna, načež se s dupotem rozešla chodbou. Klouby jí bělely z toho, jak zatínala ruce v pěst, ale jakmile došla k otevřenému oknu, pookřála. Skoro se zdálo, že okno bylo jen špatně zavřené a silným průvanem se otevřelo. Skoro. Dívka věděla, že okno zrovna po příchodu ze školy zavírala. Nebo ne? Na schodech to zavrzalo. Ozvalo se krátké skříp a šoup, doprovázené pomalými kroky někoho či něčeho, pod jehož váhou schody naříkavě skřípaly. Nebo že by okno přeci jen špatně zavřela? Teď si vlastně uvědomovala, že ji při zavírání určitě něco vyrušilo. Byl to snad zvuk tříštící se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
