Robinson

Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Brzy nikdo na mne nevzpomene… Jedna duše, jsem tu sám. Jsem vyvržen na pustý ostrov bez naděje, Bloudím lesy sem a tam, Bez stresu s láskou hrdlo pěje, Já vděčně za to jsem se smál. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se mi potopila, Teď jako bídník k smrti jsem odsouzen A černá jen je moje bída. Jsem sám a od světa opuštěn, Loď slávy se potopila, Nyní v klidu si jdu snít svůj sen, Přestávám zpívat, já prozřel jsem.

Autor : dne 03/13/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Mořské víly

Ten den si blesky zahrály pré, nevinně proklály nebe, tiše a tmavě a depresivně vzaly mi část sama sebe. Ten den mi potopa zalila tělo, pohřbila jej vrstvou strachu, chladem a bolestí celé se chvělo. Nechala mě mému pechu. Dvě ryby přátelské ovily mne lanovím z chaluh a z řas, chabou svou silou táhly mne ven zachránit mne ještě včas. S nadějí zatnul jsem veškeré svaly v poslední snaze o nádech, v moment ten dvě ryby život mi vzaly, stáhly mi hrdlo a já jednou hek.

Autor : dne 03/07/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Um básnický

Um básnický je darem, dím. Um básnický je sen i děs. Um básnický, ach, já to vím, je darem a je přece pes. Um básnický vám vnutí pero, um básnický vám zapěje. Um básnický však umí to, co umí stírat naděje. Um básnický je láskou, vášní. Um básnický vás zahřeje. Kdo má pak však mládež dnešní těšit, nežli dospěje?

Autor : dne 03/01/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Do poslední kapky 3.

* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Ano, nemáte se čeho obávat,“ odvětil hlas v pozadí. „Dejte mi ještě pár dní,“ ujistil ji. „Proč to tak trvá?“ naléhala. Na něco takového kalibru se čekalo těžce. Každý den očekávala šok a nebo úlevu. Nevěděla, po čem touží víc. „Dejte mi pár dní.“ Zavěsil. Sakra, proč se za každou cenu musel chovat tak podivně? Běhal jí z toho mráz po zádech. Její muž se už dobrý týden choval zvláštně podezřele. Byl na ni...

Autor : dne 02/25/2013 | Do poslední kapky | 0 komentářů

Krabička snů

Všechny své sny schovávám si do krabičky tak malé, snad na celoživotní ta přání, zamknu snadno, když vlastním klíčky, jednou je snad odhodím. Zamknula jsem kariéru, školy, úsměv, sebe… a víko na mne leží jako nikdy nic. Když slyším dutý klepot záchranáře …nesnaž se mi vyjít vstříc. Všechny své sny schovávám si do krabičky, tam, kde barevné je nebe, slova nouze přichycená přes kolíčky, zamknula jsem kariéru, sebe a i Tebe.

Autor : dne 02/05/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů