VD3 – Zázrak uklízení
Stoslůvka ke Žlutému úterý sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. Na přání autora vydáno anonymně. * Bylo žluté úterý. Malá Jana seděla v koutě a nechtěla uklízet. V bytě byl už velký nepořádek a matka, která byla po smrti svého muže na vše sama, si už nevěděla rady. Potřebovala její pomoc. Jana však stále seděla a odmítala cokoliv udělat. Matka si k ní tedy sedla a vyprávěla příběh o Ježíšově ukřižování. Jana napjatě poslouchala. Nejdříve tomu moc nerozuměla, ale postupně jí to došlo. Uvědomila si, že žili lidé, kteří zažili daleko horší věci než obyčejný úklid a ještě byli plní lásky. Rychle se tedy dala do úklidu. Matka byla šťastná a vděčně se podívala k nebi. Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...
Jen jednou člověkem – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...
Jen jednou člověkem – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Dveře do malého sálu konferenční místnosti na hlavním velitelství se tiše, téměř neslyšně zavřely. Nejspíš to nikdo ani nezaregistroval; všichni účastníci Velké schůze seděli za konferenčním stolem, mlčeli a navzájem se pozorovali. Derrick měl mizernou náladu a nejraději by vůbec nic neřešil. Noční můry, které ho poslední dobou trápily, se poslední noc před Schůzí ještě zintenzivnily. Derrick nevěděl, jak dlouho spal, ale měl dojem, že minuty klidného spánku by dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Když v místnosti trochu potemněla světla, aby se oči vrchních velitelů tolik neunavovaly, povzdechl si a psychicky se připravil na to, co mělo přijít. „Rád vás tu vidím a jsem rád, že jste dorazili včas,“ začal...
Příběh z kostek: Osudná plavba – díl první
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. Autorka: Effy Rogue * Probudila jsem se ve své kajutě. Až podezřele to houpalo. Doteď byla plavba klidná, naše plachetnice se jemně pohupovala po vlnách a my se nechávali unést představami o krajinách, do kterých putujeme. Vylodíme se na západním pobřeží Afriky a přejdeme celou Saharskou poušť. Bude to velké dobrodružství, kdo ví, zda to přežijeme? Možná se z hrozného horka zblázníme, začneme mít halucinace a budeme si myslet, že vidíme krásnou oázu, palmy, fontány, spoustu vody, stínů a pochutin, šťavnatá manga i hroznové víno. Přestala jsem při těch představách zcela vnímat čas. Byla jsem zpět v té neutěšené kajutě, trošku poslintaná, jak se mi sbíhaly sliny. Situace...
Jen jednou člověkem – 2. kapitola
Druhá část příběhu do Spisovatelského klání… … nalistovat první kapitolu * Zdálo se, že se z vyšších velitelů výzkumu v pevnosti vytratila veškerá radost. Mrazivá a dusná atmosféra, která tu teď nastala, byla tak hustá, že by se dala krájet nožem; bylo naprosto neuvěřitelné, že v ní lidi stále dokázali pracovat a vyvíjet snahu o výzkum. Přesto však bylo zjevné, že v hlavním velitelském štábu něco není v pořádku. Nikomu nemohly uniknout nevraživé pohledy, které si Derrick Wilkins vyměňoval se zbytkem velitelství. Do Velké schůze zbývaly dva dny a Derrick pořád neměl ani ponětí, jakým způsobem bude svoje postavení v pevnosti hájit. Navíc posledních několik dní velice špatně spal; pronásledovaly ho noční můry, které byly srovnatelné, ne-li ještě horší...