DM 3 – Profesor
Zrada Monolog božské úzkosti Vím to. Už od chvíle, kdy jsem ho uviděl, vím, že to bude on. On, který mě zradí, on, díky němuž ponesu kříž.Dívám se na něho a úží se mi dech. Nechci se vyhnout svému osudu, ale trápí mne, že musím ztratit jedinou ovečku ze svého stáda. Já vím, proč jsem přišel na svět – a je to vznešené poslání, ale to on bude odsouzen generacemi, které přijdou po nás.Otče, já se o něho bojím. Bojím se o všech svých dvanáct nejvěrnějších. Nastanou jim těžké časy. Musím je na ně připravit. Strávit několik dní jen s nimi, naslouchat jim.
DM 2 – Profesor
A zem žila dále Autor: Profesor 2012 Ve vojenském bunkru z druhé světové války dozněla další stará píseň. Chlapci se seskupili kolem starého muže se zavřenýma očima. „Dědo, prosím, pusť nám ještě jednu,“ škemrali. „Ne. Musíme šetřit,“ odbyl děd kluky a otevřel oči. Jeho nebesky modré duhovky přehlédly místnost. Vzdychl. „Michale, kolik máme loučí?“ „Ještě dost,“ odpověděl nejstarší z vnuků a na vyzvání jednu zapálil. Potom zhaslo světlo. Děda znovu zavřel oči. Michal mu přisunul otřískaný plechový hrnek. Dlouho bylo ticho. Stařec trudomyslně vzpomínal na život na povrchu. Na dobu, kdy se nemuseli bát slunečního svitu. Ale staří Mayové se mýlili, pomyslel si pak, zem stále...
DM 2 – Neferet
A zem žila dále Autor: Neferet Síla země Zem. Rozlehlé zelené pláně, malé loučky, husté lesy. Vše plné života do té doby, než přišla ona. Vše začalo chřadnout a umírat. Tráva zežloutla, zvěř se schovala, stromy shodily své listí. Pláně se staly pustými, loučky žlutými od zaschlé trávy, lesy temné a osamělé. Přišla Zima a vše pokryla studeným závojem, který donutil vše živé zemřít nebo se schovat. Zem vypadala jako mrtvá, bez života. Ale nakonec přišel den, který přinutil ten bílý sníh tát. Začaly se objevovat první trsy trávy. A ještě něco. Sněženky. Sněženky, které říkaly všem, že zem žila dál, i když jí pokrýval studený, mrtvý...
DM 1 – Neferet
Noc s nepřítelem Autor: Neferet Slunce pomalu mizelo za horizontem dovolujíc měsíci nastoupit svou cestu. Na nevelkou mýtinu vstoupili dva válečníci, jejichž zbroj odrážela světlo měsíce. Stáli proti sobě, nehybně. Jeden z mužů zvedl hlavu hledíc na zářící měsíc. Z hrdla se mu vydralo divoké vytí. Úplněk. Jeho tělo se při prvním dotyku měsíčního světla začalo měnit. Formovalo se a přetvářelo, dokud na jeho místě nestál mohutný vlk. Druhý válečník jen stál a sledoval soupeřovu proměnu. Jeho oči rudě zazářili a špičáky odrazily světlo luny. Z jeho hrdla se vydralo nelidské zavrčení. Oba válečníci vykročili současně do pomyslného ringu, aby započali svoji noc s...
Povedlo se! Jsme venku!
Poslední část povídky je právě tady. Autorka: Derryka Fashionová Lidé se tak strašně zapovídali,že by to trvalo i rok,jenže je jeden Elf zastavil ,,Tak to by už stačilo nebo tu budeme trčet celý den!“Okřikl je a lidé se zastavili ,,No a když jsi tak chytrý,tak nám povíš co budeme dělat teď!“vykřikl na něj.,,No tak to stačí.“Odstrčila je dívka od sebe.Hůůů Hůů, ozvalo se zdálky.Najednou přiletěla sova a shodila dopis na zem a zase odletěla pryč.Elf vzal do rukou dopis,jenže se nechtěl odlepit od země. ,,Co to je??“naštvaně řekl elf.Víla vzala do rukou dopis a najednou ho měla v rukách,,Co to jako je!To to poslouchá jenom víly cc! “naštvaně řekl elf a začal trucovat,víla mezitím otevřela dopis a začala jemným hláskem číst,,Zdravím přátelé!Já vám musím říct, že víly...