DM 42 – Yasmin
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Kdyby venku tak nepršelo, byl by to docela pěkný večer. Konečně by se trošičku ochladilo, že by se dalo sednout na balkón s šálkem ledového čaje nebo vychlazené limonády. Sledovala bych s nadšením letní soumrak a honičky nezbedných vlaštovek. Místo toho jsem opřená o okenní parapet a koukám na dešťové kapky, jak máčí hlínu na zahradě. Chvílemi spočinu očima na obrazovce počítače. Už? Ještě ne. Ach jo… Asi to vzdám, vypnu ten krám a půjdu si číst. Ale cosi mi našeptává, abych ještě vydržela. Najednou se něco změní. Už je to tady! Konečně přišel dopis o přijetí. Začíná nádherné...
DM 40 – Yasmin
Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Už její první myšlenka, když ráno otevřela oči, spočinula na té hranaté krabici na jejím psacím stole. Samotný přístroj ji ani tak nezajímal. Spíš to, co umožňoval. Snídani si donesla jak jinak ke stolu do pokoje. A kdyby jí to matka dovolila, klidně by tam i obědvala a večeřela. Celé vyučování se nedokázala plně soustředit. Už aby byla doma a mohla se zamknout ve svém pokojíku. Poslední hodinu však přišel šok. Koule z matiky! To znamená jediné. Zákaz počítače. V tom okamžiku se jí zhroutil svět. Ona přece musí na internet! Její závislost byla skrytá. Ještě si ji nedokázala...
DM 42 – Profesor
Něco končí, něco začíná. Loučení. V pozici Rodinova Myslitele sedím na říčním břehu a hledím na vodu, jak protéká, i když ji vlastně vůbec nevnímám. Rozplývám se v ní. Cítím každý list, který v ní plave, každý kámen, který voda zvolna hladí. Vzpomínám. Odcházela jsem poslední. Jako vždy. Já nevím, proč tomu tak je, ale já jsem nemohla odejít se skupinou, s davem kamarádů. Já se prostě neumím loučit. Kdybych za sebou aspoň mohla praštit dveřmi. Jenomže na našem gymnáziu nedávno nainstalovali dveře na fotobuňku a ty se zavírají samy. Jedna etapa pro mne skončila. Nepláču. Vždyť přece: „… Ti, co se loučí půjdou...
DM 41 – Profesor
Proč zrovna já? „Promiň, Járo.“ I samotnému Danielovi zněla jeho omluva hluše. Jaroslav, který v šoku vrtěl hlavou, ji vůbec nevnímal. „Ne. To přece nejde. Já mám rodinu. Nemůžu přeci bojovat s každým nezvaným návštěvníkem, který vyleze z těhle pitomejch dveří!“ vykřikl hněvivě. „Járo…,“ začal Daniel. „Neříkej mi tak!“ přerušil ho hrubě Jaroslav. „Promiň.“ Daniel měl pocit, že tohle slůvko dnes odpoledne řekne ještě mnohokrát. „Promiň. To je mi platné. Já nechci bojovat s duchy!“ Jaroslav L. věděl, že se chová jako dítě, ale nemohl si pomoci. Možná proto vyslovil otázku, která mu celou dobou hlodala v mysli. „Proč zrovna já? Proč,...
DM 41 – Yasmin
Proč zrovna já? Autorka: Yasmin Mia Madisson Stojím před nástěnkou naší školy a šokovaně hledím na papír, který je na ní přišpendlen. To není pravda! Nevěřím svým očím. Lejstro čtu pořád dokola, jako bych se právě zasekla. A co mě vlastně tolik rozhodilo? Kvůli čemu asi nejspíš brzo omdlím? Měsíc se připravuju na nábor nových členů do školního basketbalového týmu, dřu jako mezek, každý den vstávám v pět, abych si ještě před vyučováním zatrénovala, do noci studuju pravidla… A teď se dozvím, že mě nevzali! První pod čarou. To se mi zdá. Marie se tam samozřejmě dostala. Ani o to moc nestála, zkusila to prý jen tak.







