DM 41 – Profesor

Proč zrovna já?

„Promiň, Járo.“ I samotnému Danielovi zněla jeho omluva hluše. Jaroslav, který v šoku vrtěl hlavou, ji vůbec nevnímal.
„Ne. To přece nejde. Já mám rodinu. Nemůžu přeci bojovat s každým nezvaným návštěvníkem, který vyleze z těhle pitomejch dveří!“ vykřikl hněvivě.
„Járo…,“ začal Daniel.
„Neříkej mi tak!“ přerušil ho hrubě Jaroslav.
„Promiň.“ Daniel měl pocit, že tohle slůvko dnes odpoledne řekne ještě mnohokrát.
„Promiň. To je mi platné. Já nechci bojovat s duchy!“
Jaroslav L. věděl, že se chová jako dítě, ale nemohl si pomoci. Možná proto vyslovil otázku, která mu celou dobou hlodala v mysli.
„Proč zrovna já? Proč, Dane?!“