Temnota

Autor požádal o anonymní vydání. V temné noci světla mých majáků Se rozsvěcují opatrně. Bojím se slunce paprsků. Bojím se dne až přehnaně. Bojím se toho, co přinese. A ani to nechci vědět. Co když to člověk nesnese. Chci zůstat vprostřed noci ležet. Ty, rytíř v zlatavém brnění. Ze spárů temnoty mě rveš. Jsem ta, co se všeho bojí. Proč mě nechápeš? Dnem provedeš mě, jak nejlíp umíš. Já zas provedu tě temnotou. Bolest i strach ve mně tlumíš. Už nechci být tou zlou.

Autor : dne 02/11/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Nebezpečí zániku

Anotace: Roky utrpení a nenávisti se vyplatily. Elen Carter se vrací do hry, po letech v Azkabanu prchá, aby pomstila sebe, své blízké a celou kouzelnickou společnost. Autor: Brianne Jamie Morgan Byla jsem štvanec, uprchlík, azkabanský vězeň na útěku. Spravedlnost a práva zanikly v zmanipulovaném světě Ministerstva kouzel. Pokud jsem někdy chtěla svědčit ve prospěch své neviny, dočkala bych se pouze výsměchu ze strany vyšetřovatelů. Nikdo nebyl na mé straně, nikdo nevěřil, že jsem svého nevlastního otce smrtijeda nezabila jen tak, ale pod vlivem obrany. Zachránila jsem si holý život a co z toho nakonec vzešlo? Roky utrpení a trýznění v Azkabanu. Marně jsem prosila o vysvobození, ale mozkomoři nikdy nebyli milostiví. Jsou to zkrátka plachtící kreatury bez špetky...

Autor : dne 01/24/2017 | Z knihovny K. Popletala | 0 komentářů

Síla Trojice

Úvod: Znovu jsem se procházel parkem Jiráskovy sady a nechal se unášet zpěvem ptáků. Ovládl mě pocit naprostého uvolnění, pocit naprosté úcty ke zdejší přírodě. Kráčel jsem po upravené cestě kolem stromů a pozoroval jejich majestátnost. Pak jsem dostal impuls, abych se jich dotkl, abych se s nimi více seznámil. Přiložil jsem proto své dlaně na jejich suchou kůru a vnímal jejich energii, která mnou prostupovala. Opravdu jsem cítil něco, co by se dalo definovat jako jejich vlastní energie, jejich zpráva pro mě… Autor: Stanley Smoker Kapitola 1 Cestou z parku jsem šel za Šárkou do práce. Dneska končila dříve, tak jsem jí napsal sms, že se pro ni stavím a zajdeme do čajovny. Na displeji mého telefonu se objevilo: »Dobrý nápad J. Š.« Čekal jsem před Rosmannem. Když se...

Autor : dne 01/24/2017 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Aranis

Setkáváme se s elfkou, která má moc složité jméno na to, aby si ho lidé zapamatovali ve světě, kde se kouzla netěší oblibě – ve stylu DrD. (Autor požádal o anonymní vydání) I. Přeskočilo mi, napadlo elfku. Její jméno bylo Arakana Nisvera. Spoustě lidí přišlo až nezapamatovatelné. Spousta bytostí – ano, nejen lidé, – ji začali nazývat Aranis. Co už ale bylo zapamatovatelné na rozdíl od jejího jména, byl její vzhled. Byla pěkná, vypadala tak na 25 let, měla po prsa dlouhé, světle blonďaté vlasy. V nich byla vpletená peříčka dravců, která ptáci poztráceli při svých toulkách. Krom nich zde také byly korálky červené, zelené a modré barvy, příležitostně s nějakým vyřezaným znakem, a barevné šňůrky, co sloužily jako gumičky. Její obličej byl světlý. Vlastně když tmavl,...

Autor : dne 01/23/2017 | Svitky pergamenu | 0 komentářů

Bloudění Duše

Slunce už k obzoru promlouvá, s lomozem utichá krajina, duše si kolkolem proplouvá němá a svlečená. Nejprve smutek ji do naha vysvlékl, do rohu odhodil, otupil, zapomněl, pusu jí zručně a důkladně zalepil, pouta nasadil, oslepil, oněměl. Bloudí teď na rukou svázaná, nevidí den a nepozná noc, vůle i mysl je zlámaná, je toho na ni už moc. Tu náhle vysvitne paprsek Měsíce, paprskem zalechtá, pohladí, pozdvihne, nahne se k ní a pak něco jí zašeptá, pošle jí polibek, povzbudí, zahřeje. Už není tak zcela bezmocná, naděje pomalu se vkrádá, němá a slepá a svázaná s osudem konečně se...

Autor : dne 02/18/2016 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů