Druhé okénko

* Zima už je tu. Vůně čaje lahodná. Venku praská mráz.  

Autor : dne 12/02/2020 | Z adventního kalendáře | 0 komentářů

První okénko

* Advent začíná. Okénko otevřeno. Svátky se blíží.

Autor : dne 12/01/2020 | Z adventního kalendáře | 0 komentářů

Ježek a liška

A máme tu anonymně uloveného bobříka ponaučení. Byl to ježek nebo snad liška, kteří se v příběhu dozvěděli morální ponaučení? -*- Pomalu se přiblížila zima a zvířátka se pustila do každoročního obstarávání zásob. Celý les se na sběru oříšků a jiných pochutin podílel společně, jen liška byla natolik pyšná, že se do sbírání pustila sama. Každým dnem se po lese promenádovala s ocáskem nahoru a všude vykládala, jak velké už má zásoby. Jednou si takhle šla po lese a po cestě potkala ježka. Ihned se napřímila a povídá: „To je mi ale milé překvapení. Kampak máš namířeno?“ Ježek jí odpověděl: „Běžím do ovocného sadu pro pár posledních jablíček.“ Liška si vyslechla jeho odpověď a potichu se uchechtla. „Jaké máš plány na dnešek ty?“ vyzvídal ježek. „Nejspíše se půjdu...

Autor : dne 11/30/2020 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Vše špatné je k něčemu dobré

Bobříka volnosti se ve čtvrtém kole rozhodl ulovit autor, který si přál zůstat skryt pod maskou. -*- Byl krásný letní den a v lese bylo jako obvykle velmi živo. Ptáčci si vesele zpívali, veverky hledaly ořechy a srny doprovázely své mladé na pastvu. Přesto se na mechovém paloučku našla jedna bytůstka, která prožívala velký žal. Byl to žížalák Emil. Celý svůj život žil v útulné jablečné chaloupce. Ona chaloupka mu poskytovala nejen pohodlí, ale i potřebnou ochranu. Emilova chaloupka však včera záhadně zmizela a žížalák se stal lesním bezdomovcem. Prohledal nebližší okolí lesa a po chaloupce nikde ani stopy. Smutně se odplazil na původní místo chaloupky a pomalu se začal smiřovat se svým koncem. Kde nic, tu nic se náhle objevil kouzelný šnek. Představil se jako...

Autor : dne 11/15/2020 | Bobřík volnosti, Literární bobříci | 0 komentářů

Pohádka o kamínku

Pohádka pro bobříka spánku o kamínku, který se toužil dostat na hrad, o němž dosud jen slyšel. -*- Byl jednou jeden kamínek. Neměl jméno, ale měl krásný domov. Bydlel v lese, pod vysokou borovicí. Borovice krásně voněla, chránila ho před sluníčkem a vyprávěla mu, co všechno ze své výšky vidí. Kamínek jí na oplátku vyprávěl, co vidí on. Broučky, rostlinky, jehličí, a hlavně cestu plnou podobných kamínků jako byl on sám. Kamínek věděl, že ta cesta vede ke zřícenině hradu. Od té doby, co mu to borovice prozradila, netoužil po ničem jiném než po tom, aby hrad také mohl navštívit. Setkal by se se svými příbuznými, kteří jsou součástí hradeb a zeptal by se jich, jaké to bylo, když hrad ještě stál. Navíc ho moc ho zajímalo, zda na hradě opravdu žili...

Autor : dne 11/15/2020 | Literární bobříci, Bobřík spánku | 0 komentářů