Objetí
Pro Bibi Anne Objetí -*- Objetí šeptá Ticho duši zahřeje Díky za něhu
Kapky deště
Kapky deště -*- Pršelo. Jako už několikátý den v kuse. A ty tam stojíš. Promoklá v neutichajícím dešti. Ale nevadí ti to, déšť ti nikdy nevadil. Je to jedna z tvých zvláštností. Vlasy máš zplihlé, uniformu promočenou, zavřené oči a s úsměvem na tváři nastavuješ hlavu dešti. Jsi v tu chvíli ohromující. Ostatní studenti zalezli do hradu, hrají hry ve Velké síni, ale ty ne. Ani já ne. Možná o mě nevíš, možná jo, ale předstíráš, že ne. Vlastně vím, že o mě víš. Dokazuje to tvoje úsměvy, co párkrát hodíš mým směrem. Ty tvé nezapomenutelné úsměvy. Ty bych chtěl vidět každý...
Šepot z koleje
Šepot z koleje -*- Pod vrbou hrdě stojí,tichých vzdechů správkyně,kouká teď na báseň tvojí,Sub Salixu hrdá vládkyně. Na dlani položené srdce,ozářená úsměvem krásným,nebere svou práci trpce,je pro ni něčím vzácným. Koleji své vládně vlídně,lvíčata si hbitě srovná,nikdo se tam nemá bídně,jejich láska jí vše dorovná,. Prací věčně zavalená,neví někdy kudy kam,mezi kilometry uběhaná,zastaví se právě tam. V poklidu té vrby staré,může chvilku zpomalit,vzpomínkou na věci hravé,se zase rychle uklidnit. Nezůstane tam dobu dlouhou,v koleji už na ní čekají,nechtěj po ní práci pouhou,svá srdce jí zpět...
Růže královská
Růže královská -*- Rose je dívka mého srdce, chtěl bych jí držet celou v ruce. Její náklonost dlouhou chci míti, jako když každý den slunce svítí. Pár chvil u tří košťat jsme zažili, možná šťastný život spolu bychom prožili. Pár slov po sovách jsme si řekly, mé city k ní ještě vzkvetly. I když občas zlobí trošičku, přiložit lásky by mohla kapičku. Své city stále skrývám dál, doufám že jednou protančíme...
Zapovězená
Zapovězená -*- Naše láska je zakázána, Naše láska je hřích. Naše budoucnost je už daná. Navždy jen v očích tvých… Jenom pohled, jít nemohu dál, I když toužím dát víc, Jenom myšlenku tiše volám, Ač chci řvát z plných plic. Šálí mysl má srdce moje? Může vše jinak být? Stejně nebudu nikdy tvoje, Zas je načase bdít.