Píle

Z pera Doe van Hoe -*- Píle, hostinský, tu aby člověk pohledal. Když se řekne píle, lidi si vzpomenou na včelky nebo tak něco. Jak poletují od květu ke květu, do úlu a z úlu, jako kdyby se nikdy nepotřebovaly zastavit. Pilných lidí je ale jak šafránu, říkají, a v hospodě by je nehledali snad nikdy. A přece, já tu jednoho vidím. Jo, pořád koukám na tebe, hostinský. Jak tu poletuješ, korbele plníš, odnášíš, přinášíš, myješ, leštíš… A u toho stihneš utřít tuhle stůl, támhle zamést, jinde posbírat střepy, a ještě při tom všem točíš vepříkem na roštu. Jestli tohle není píle, tak už nevím co. 

Naděje

Z pera anonymního autora -*- A to byl konec. Zvonek zazvonil, papír mi z ruky vytrhl učitel a já se zmohla jen na povzdech. Pohled kamsi do neznáma, tělo bez duše, duše bez těla. Tak moc jsem obětovala těmhle zkouškám a tak moc jsem si věřila, že to zvládnu, ale stres jakoby mi vykouřil všechno z hlavy. Po pár minutách se zvedám, nohy mám těžké a jdu sama chodbami, všechno jakoby ztmavlo. Najednou však mě něco zašimrá na hrudi. Co to asi je? Že by naděje? Pomalinku mi prostupuje tělem a já najednou doufám, doufám, že přece jen z té mé patlaniny učitel něco vytáhne.

Pýcha

Z pera anonymního autora -*- Pýcha si sama o sobě nikdy neuvědomovala svou moc, nevěděla, co dokáže. Připadala si neškodná, připadala si k ničemu. Čas od času se tedy rozhodla rozptýlit, protože si nemyslela, že něco změní. Zkrátka jen stoupne někomu do hlavy, jemu to nic neudělá a ona se zbaví dlouhé chvíle. Dokud si jedna z jejích „obětí“ nepomyslela, že by se Pýcha mohla svými schopnostmi soustředit sama na sebe. Báječný nápad, řekla si! Začala být pyšná; divila se, že to nezkusila dřív. A zjistila, jakou má moc, moc pokazit vztahy, samolibost jí však bránila přestat. Ani si nevšimla, že už sama nikoho nemá.

Lehkomyslnost

Z pera Tiany Ramero. -*- Tož povím vám příběh dávný, kdy byl jsem ještě chlapec malý. Hlavu měl jsem vždy bez starostí, žádný problém nebyl pro mě dost velký. Jednou vydal jsem se na pouť dlouhou, nezáleželo mi, kam mě nohy zavedou. Šel jsem dnem i nocí, než nalezl jsem barák prázdný. Nečekal jsem na vzkaz Boží, abych mohl vstoupit do trhliny temný. Možná bylo to chybou, však svou lekci naučit jsem se musel… Tak když do domu jsem vkročil, propadl jsem něčím. Všude tma, mokro kolem, mělo to být mým koncem, ve sklepě černém, našel jsem ale cestu světlem. Od té doby, dvakrát...

Závist

Z pera anonymního autora. -*- Mladý muž procházel moderní ulicí, smutně hleděl okolo sebe a v očích mu planula závist. ,,Dobré odpoledne, mladíku. Pročpak tento pochmurný výraz ve tváři?“ zeptal se ho stařeček s tajemným úsměvem na rtech. ,,Cožpak to nevidíte? Ulice plná bohatství, lidé si tu musí žíti jako v bavlnce. Co já bych za takový přepych dal. Mé sídlo je oproti tomuhle prosté nic.“ ,,Chudší bohatším závidí, své bohatství přitom nevidí. A ti ještě chudší závidí těm chudším, závist v této době nezná mezí. Važte si svého bohatství a nehleďte na ostatní, budete značně šťastnější.“ řekl stařeček a s těmito slovy se...