Cudnost
Z pera anonymního autora -*- Toto jsem zažil o podnik vedle. Nebyl tak pěkný jako tady. Byla klasická knajpa. Špinavé stoly, těžký vzduch, kyselé hrozny. Toto se dělo o stůl vedle mezi kněžkou a zlodějem. „Proč si odepíráš tu rozkoš něco porušit?“ olízl si ret. „Ze stejného důvodu, proč ty si jí dopřáváš. Mám své přesvědčení.“ drobet se otřepala, jak jí ovanul závan vzduchu. „Jo, nedělat nic zábavného.“ znuděně se položil lokty na stůl. „Pokud je tvá zábava spojená s porušováním pravidel, nedivím se, že dnes prohráváš.“ hodila svou kostkou, kterou umístila na herní plán a popošla žetonem před soupeře. „Myslím, že jsem právě...
Lstivost – Opravdu
Z pera anonymního autora -*- „Miluju tě.“ Ta slova přišla tak nečekaně, až sebou trhla. Naštěstí se zdálo, že si toho Patrik nevšiml. Několik vteřin ticha, výrazně delšího, než je v této situaci obvyklé, jej přinutilo otázku zopakovat. „A ty?“ zeptal se. V jeho hlase zazněla nejistota. „Jistě,“ zalhala Tereza. Uvědomila si, že ta slova vypustila z úst s překvapivou lehkostí. Vlastně to ani nebolelo, ji tedy rozhodně ne. Opět si byla jistá v kramflecích. Něco v jejím hlase však přinutilo Patrika zvednout obočí. „Opravdu?“ „Opravdu,“ usmála se sladce a objala jej, aby se mu nemusela dívat do tváře. Nějakou chvíli to ještě vydrží....
Závist
Z pera anonymního autora -*- Proč to musela být vždycky ona? Netušila. Hlavně, že její mladší sestřička měla vše, co se jí zlíbilo. Ona byla prvorozená a měla mít právo na to, aby převzala trůn a vládu nad královstvím, ne její sestra. Už měla dost toho, jak jí každý říkal, že si má brát ze své sestry příklad. Proto se to rozhodla ukončit. Závist ji dohnala přesně tam, kam nechtěla. Musela se jí zbavit teď hned. Potichu se tedy vzala, a s malou flaštičkou v ruce šla k sestře do pokoje, která už dávno spala. ,,Sbohem, sestro,“ zašeptala hořce a nalila jí jed do...
Láska
Z pera Katy Riven. -*- ,,To jsem jednou potkal spanilou dívenku Mariu. Potkal jsem ji v lese a potřebovala pomoci s nůší dřeva. Samozřejmě jsem nemohl odmítnout. Byla velmi mlaďounká, a o světě toho moc nevěděla. Zato věděla hodně o lásce. Sama měla v srdci planoucí lásku, avšak nechtěla mi říct, kdo jí tak plete hlavu.Když jsme došli k její chaloupce, procházel kolem jinoch, a na Mariu zvesela mával. Jen slepý by si mohl nevšimnout jejího zrudnutí. Tak tady je ta velká láska. Nakonec jsem ji přemluvil, aby to jinochovi řekla, ale jak to dopadlo již nevím. Musel jsem putovat dál, nebylo času nazbyt.“
Píle
Z pera Doe van Hoe -*- Píle, hostinský, tu aby člověk pohledal. Když se řekne píle, lidi si vzpomenou na včelky nebo tak něco. Jak poletují od květu ke květu, do úlu a z úlu, jako kdyby se nikdy nepotřebovaly zastavit. Pilných lidí je ale jak šafránu, říkají, a v hospodě by je nehledali snad nikdy. A přece, já tu jednoho vidím. Jo, pořád koukám na tebe, hostinský. Jak tu poletuješ, korbele plníš, odnášíš, přinášíš, myješ, leštíš… A u toho stihneš utřít tuhle stůl, támhle zamést, jinde posbírat střepy, a ještě při tom všem točíš vepříkem na roštu. Jestli tohle není píle, tak už nevím co.







